Pražská vzpomínka na Lva XIV.

Nový papež Lev XIV. v minulosti několikrát navštívil Prahu. Jako generální představený augustiniánů byl v pravidelném kontaktu se zdejší komunitou augustiniánů sídlící v klášteře sv. Tomáše na Malé Straně. S jejich současným provinciálem P. Juanem Provechem ještě před pár dny plánoval kardinál Robert Prevost brzkou návštěvu naší metropole. Přinášíme osobní vzpomínku otce Juana, který měl možnost nového papeže Lva XIV. osobně poznat.

Fotogalerie

2

Když byl naším generálním představeným, což bylo v letech 2001-2013, tak sem jezdil často, zhruba jednou za dva roky. Ve své funkci byl velmi nápomocný naší augustiniánské komunitě, třeba když jsme otevírali školu, tak nás osobně přijel podpořit. Takže ano, setkal jsem se s ním, já nevím, třeba dvanáctkrát? Také k nám měl přijet teď, v půlce května, na biřmování, ale pak jsme si psali, že neví, jak to dopadne, protože bude konkláve a netuší, co bude; nikdo, ani on, nepočítal s tím, že bude papežem. Bylo to pro nás pro všechny velké překvapení a obrovská radost.

Musím říci, že i po jeho volbě prefektem Dikasteria pro biskupy kdykoli jsem mu napsal, tak mi vždycky odpověděl, i když je jasné, že musel mít určitě mnoho práce.

Myslím, že Lev XIV. má velké předpoklady pro to být dobrým papežem. Má zkušenosti v mnoha různých oblastech: jako kněz má zkušenosti s pastorací, jako řeholník s životem ve společenství, z období svého působení v Dikasteriu pro biskupy zase s řízením lidí. Je opravdu všestranný, a když papež František říkával, že pastýř má být cítit po ovcích, tak pro Lva XIV. to určitě platí: umí naslouchat lidem na okraji společnosti a má cit pro sociálně slabé.

Jeho první slova byla vlastně o pokoji, o míru a o jistotě, že Bůh má rád každého člověka. Bude to posel naděje. Jeho první slova byla vlastně velmi nadějná, čímž může navazovat na papeže Františka, pro kterého byla naděje také velké téma. Zároveň je to teologicky umírněný papež: není ani přepjatě konzervativní, ani příliš liberální. Je teologicky uprostřed, takže může spojovat v současné době znesvářenou církev, může být mostem uvnitř církve.

Je to člověk, který je velice přemýšlivý a rozvážný. Než něco řekne, tak si to opravdu promyslí. V tom se liší od papeže Františka, který byl spíše přímý a spontánní. A zároveň, v duchu augustiniánské spirituality, je zvyklý naslouchat ostatním. Už sv. Augustin kladl na tuto hodnotu velký důraz, takže si myslím, že nový papež si tuto zkušenost nese s sebou a bude umět vést církev tímto způsobem; synodalita přece není žádná novinka, už pro svatého Augustina měla velký význam.