Před 40 lety poutníci na Velehradě ukázali odvahu i víru

Letos si připomínáme čtyřicet let od mimořádné pouti na Velehradě, která se vedle připomínky 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje stala také hlasitým protestem proti totalitní moci.

Komunistický režim se pouti obával a snažil se ji různými prostředky omezit – od rušení zájezdů a zesílených policejních kontrol až po snahu využít událost k vlastní propagandě. Přesto se na Velehrad sjelo v neděli 7. července 1985 přes sto tisíc lidí, mnozí z nich navzdory šikaně, zastrašování i omezením dopravy.

Papež Jan Pavel II., kterému režim nepovolil návštěvu, poslal na pouť svého státního sekretáře kardinála Agostina Casaroliho. Ten na Velehrad dovezl papežské vyznamenání, Zlatou růži, a tlumočil přání Svatého otce, „aby tyto výroční slavnosti trvale se projevovaly uchováváním a růstem pravé víry, utvrzováním a šířením křesťanské naděje a zápalem a šířením účinné křesťanské lásky.“ (více o papežském ocenění zde)

Pouť se postupně proměnila v tichý vzdor, když se dav hlasitě postavil proti projevům státních představitelů, kteří se snažili zneužít památku sv. Cyrila a Metoděje k propagaci režimních myšlenek. Skandování slova „svatý!“ při zmínce o soluňských věrozvěstech nebo výzvy k náboženské svobodě jasně ukázaly, že církevní představitelé nejsou „generály bez vojska“, jak tvrdili komunisté, ale stojí v čele živého, početného a neohroženého společenství ve víře.

Ačkoliv po skončení následovaly represe a zatýkání, pouť zanechala nejen v účastnících hlubokou stopu a pro mnohé byla znamením, že obnova církve je možná – a že se možná začínají drolit i základy totalitního režimu.

Připomínce této události bude věnována letošní Národní cyrilometodějská pouť a Dny lidí dobré vůle na Velehradě. Dozvědět se více lze také z dvanáctého dílu dokumentárního seriálu „Zakázaný Bůh“ o dějinách katolické církve v letech 1945–1989, který před několika lety připravila Česká televize.