Před 43 lety přijal papež Lev XIV. kněžské svěcení

19. června 1982 přijal tehdejší mladý řeholník Robert Francis Prevost kněžské svěcení v římské kapli sv. Moniky. Dnes, o 43 let později, si tento okamžik připomíná jako papež Lev XIV., nástupce svatého Petra, který pokračuje ve službě církvi s pokorou a hlubokou oddaností.

Kaple sv. Moniky, skrytá v tichém dvoře nedaleko Svatopetrského náměstí, se 19. června 1982 stala dějištěm jedné významné události. Arcibiskup Jean Jadot, tehdejší předseda Papežské rady pro dialog s nevěřícími, v ní udělil kněžské svěcení 27letému Robertu Prevostovi, členu Řádu sv. Augustina.

Už tehdy bylo zřejmé, že nejde jen o další kněžské svěcení, ale o počátek mimořádné duchovní cesty. Prevost dokončoval studia kanonického práva na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského a byl plný odhodlání sloužit.

Ještě před tím, než se stal knězem, vstoupil Robert Francis Prevost v roce 1977 do Řádu svatého Augustina. V této řeholní rodině složil doživotní sliby v roce 1981. Řeholní život se pro něj stal základem, na kterém stavěl i později jako misionář, biskup, kardinál a dnes jako papež Lev XIV.

Augustiniánská spiritualita, jejímž jádrem je společenství, pokora, hledání pravdy a služba církvi, prostupuje i jeho působení jako nástupce svatého Petra. Často připomíná, že kněžská i papežská služba není výkonem moci, ale především povoláním k lásce a službě druhým.

Misijní cesta

V roce 1985 odešel jako misionář do Peru, kde dlouhá léta působil v chudém regionu Piura. Mezi místními lidmi byl znám nejen jako kazatel, ale i jako blízký přítel, rádce a obhájce těch nejzranitelnějších. Právě tam se formoval jeho charakter, zakořeněný v duchu společenství a otevřenosti vůči druhým.

Na pamětní kartičce, kterou si dal papež Lev XIV. k 43. výročí svého svěcení vytisknout, stojí slova inspirovaná sv. Augustinem:

„Nakrmit vás všechny obyčejným chlebem nedokážu. Ale tím, co vám nabízím, je Slovo – to je váš pokrm. Sám jím z téhož stolu, z něhož vás sytím. Jsem váš služebník.“

Tato slova vystihují jeho přístup ke kněžství – ne jako k pozici nad lidem, ale jako k povolání být v jeho středu, sdílet každodenní radosti i bolesti, nést s ním kříž a sloužit mu jako pastýř, nikoli jako vládce.

Titulární kaple i duchovní domov

Kaple sv. Moniky, kde Prevost přijal svěcení, se stala po jeho jmenování kardinálem jeho titulární diakonií, jak bývá zvykem u římských kardinálů-jáhnů. Nyní, jako papež, na toto místo často vzpomíná jako na duchovní začátek – místo, kde se jeho kněžská cesta setkala s hlubokým vnitřním „ano“ Bohu.

Pokračování služby

V letošním roce, během homilie při svěcení nových kněží ve svatopetrské bazilice, papež Lev XIV. zdůraznil:

„Neslužte odděleně, izolovaně, ani s pocitem výlučnosti. Být knězem znamená patřit – Kristu, církvi, lidem.“

Jeho vlastní životní cesta je svědectvím o tom, že kněžské povolání není jednorázovým rozhodnutím, ale celoživotní odpovědí, která se den za dnem obnovuje v tichu modlitby i ve službě bratřím a sestrám.

Zdroj: Vatican News, francouzská sekce