Před sedmdesáti lety pocítil papež František povolání ke kněžství

Před sedmdesáti lety, 21. září 1953, se mladý Jorge Mario Bergoglio šel před jednou oslavou vyzpovídat a prožil zkušenost milosrdenství, která se stala rozhodujícím momentem jeho života a vedla k jeho kněžskému povolání.

Fotogalerie

2

Před sedmdesáti lety, 21. září 1953, se zrodilo kněžské povolání papeže Františka. Jorgemu Mariovi Bergogliovi bylo necelých 17 let. V Argentině na onen den připadá svátek studentů, církev slaví svatého Matouše, veřejného hříšníka, kterého Ježíš povolal, aby se stal apoštolem. Sám papež vyprávěl, co se v tento výjimečný den stalo:

„Pro mne bylo velmi důležitým dnem 21. září 1953. Bylo mi téměř 17 let. Byl právě tzv. „Den studentstva“. Ještě před odchodem na slavnost jsem se zastavil ve farnosti, kam jsem chodil. A našel jsem kněze, kterého jsem neznal, a pocítil jsem potřebu se vyzpovídat. Bylo to pro mě cenné setkání, protože jsem nalezl někoho, kdo mne očekával. Nevím přesně, jak se to stalo, nepamatuji si a nevím, proč tam byl zrovna onen kněz, kterého jsem neznal, a proč jsem pocítil, že mám jít ke zpovědi. Pravdou však je, že na mne někdo čekal. Čekal na mne dlouho. A po zpovědi jsem zjistil, že se něco změnilo. Nebyl jsem stejný. Cítil jsem jakýsi hlas, povolání. Byl jsem přesvědčen, že se mám stát knězem. A tato skutečnost víry je důležitá. Říkáme, že máme hledat Boha, jít za Ním, žádat o odpuštění… ale když přijdeme, On na nás už dávno čeká, je před námi. Ve španělštině máme slovo, které to dobře vyjadřuje. Pán nás vždycky primerea – předchází. Je první, očekává tě! A to je opravdu velká milost: nalézt toho, kdo tě čeká. Přijdeš jako hříšník, ale On tě očekává, aby ti odpustil“.  (Svatodušní vigilie, 18. května 2013)

Františkovo povolání se zrodilo ze zkušenosti s Božím milosrdenstvím. Papežovo motto zní „Miserando atque eligendo“, tedy „Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vybral si ho“, je převzato z homilie svatého Bedy Ctihodného, kněze z 8. století, který mluví o tom, jak Ježíš povolal celníka Matouše, pohlédl na něj s láskou a zvolil si jej za svého učedníka.

František několikrát popsal Caravaggiův obraz „Povolání svatého Matouše“ v kostele San Luigi dei Francesi v Římě, který často a rád pozoroval: „Ježíš uzdravil ochrnutého, a když odcházel, potkal muže jménem Matouš. V evangeliu se píše: „Uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš“. A kde byl tento muž? Seděl v celnici, byl to jeden z těch, kteří nutili izraelský lid platit daně, aby je odevzdal Římanům: zrádce své země. Těmi se pohrdalo. Ten muž pocítil Ježíšův pohled. A pak mu Ježíš řekl: „Pojď za mnou. ' A on vstal a šel za ním.“ Co se to stalo? To je síla Ježíšova pohledu. Jistě se na něj podíval s takovou láskou, s takovým milosrdenstvím: ten pohled milosrdného Ježíše: 'Pojď za mnou, pojď'. A ten druhý stáčí pohled stranou, s jedním okem upřeným na Boha a druhým na peníze, lpí na penězích, jak ho namaloval Caravaggio: právě takový, lpící a také s nevrlým, drsným pohledem. A Ježíš milující, milosrdný. A odpor člověka, který chtěl peníze a otročil jim, se náhle hroutí. „A on vstal a šel za ním“. Je to zápas mezi milosrdenstvím a hříchem. Ale jak do srdce toho muže vstoupila Ježíšova láska? Jaké byly ony dveře, kudy mohla vstoupit? Ten člověk totiž věděl, že je hříšník: věděl to. Prvním předpokladem pro spásu je cítit se v nebezpečí; prvním předpokladem pro uzdravení je cítit se nemocný. Cítit se jako hříšník je první podmínkou pro přijetí tohoto pohledu milosrdenství. Někdo může říci: „Otče, ale je to opravdu milost, když se člověk cítí hříšníkem?“. Vždyť je to pravdivý pocit. Ale neznamená to cítit se abstraktně hříšníkem: hříšníkem kvůli tomu či onomu, je zde konkrétní hřích, konkrétní hříchy! A my všichni jich máme mnoho! Nechme Ježíše, aby se na nás podíval tím milosrdným pohledem plným lásky“. (Homilie v domě sv. Marty, 21. září 2017)

„Ten Ježíšův prst ukazující … na Matouše. Tak se cítím já. Jako Matouš… Ano, to jsem já: hříšník, na kterého Pán pohlédl. A to jsem také řekl, když se mne zeptali, zda přijímám své zvolení papežem. „Peccator sum, sed super misericordia et infinita patientia Domini nostri Jesu Christi confisus et in spiritu penitantiae accepto“ (Jsem hříšník, ale z milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista důvěřuji a s kajícím duchem přijímám.)“ (Rozhovor s P. Antoniem Spadarem, 19. srpna 2013)

Redakčně upraveno