„Rodina je chrámem naděje,“ zaznělo na Maria Hilf

Poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor se stalo v sobotu 10. května místem modlitby za rodiny ostravsko-opavské diecéze. Na Maria Hilf připutovalo na Jubileum rodin na pět set poutníků.

Fotogalerie

2

Prostranství před nádvořím poutního místa ožilo v sobotu 10. května již kolem poledne, kdy se stánky Centra pro rodinu a sociální péči otevřely malým tvůrcům i všem ostatním, kteří měli chuť na dobrou kávu a domácí občerstvení. Ve 13 hodin pak hlavní program zahájily tóny kozlovického sboru Cantamus, který Pouť rodin doprovází pravidelně, a v letošním roce slaví desáté výročí od založení.

Bez těžkostí se neobešel ani život Svaté rodiny

Biskup Martin David pro mši svatou vybral texty z Božího slova, která se čtou o svátku Svaté rodiny. Loni – v den tohoto svátku – 29. prosince vstoupily diecéze na celém světě do Jubilejního roku. „Je dobře, že v tomto roce putujeme do Jubilejních chrámů k pramenům naděje. Ony jsou trvalou připomínkou, že pramenem té zásadní naděje pro náš život je Bůh,“ poznamenal biskup na úvod promluvy. V ní hovořil o lásce, předávání života a odpuštění jako základech naděje pro rodinný život. „Pokud milujeme a jsme milování, nejsme sami a dokážeme společně překonat různé bolesti a těžkostí života. Neobešel se bez nich ani život Svaté rodiny, jak jsme to mohli slyšet evangeliu. To ale nic nezměnilo na tom, že Bůh, který je láska, byl středem této rodiny. Pokud je Bůh přítomný, pak je zdroj naděje nevyčerpatelný. Nikdy nepřestane proudit,“ mluvil biskup o lásce v rodině.

„Milé rodiny, buďte skutečně chrámy naděje – místy, kde se díky lásce, předávání života a odpuštění naděje rodí a roste,“ oslovil biskup Martin poutníky na závěr mše svaté.

Ti přijeli z různých míst. Kromě autobusových skupin (např. z Frenštátu pod Radhoštěm a Tiché, Místku nebo Havířova) to byli i poutníci ze vzdálenějších míst: „Jsme tady náhodou. Přijeli jsme z Prahy na prodloužený víkend do Karlova pod Pradědem. Po dvou dnech v přírodě jsme chtěli věnovat sobotu poznávání kraje a zjistila jsem, že je zde pouť,“ sdílí se pro diecézní média paní Václava, na kterou Maria Hilf silně zapůsobilo. „Myslím na naše děti, které sem s námi nemohly jet. Vnímám toto místo jako deštník, pod kterým mám celou rodinu,“ hodnotí poutnice z Čech.

S vděčností za další prožitý rok

Pro pana Mirka z Hlučína je Maria Hilf srdeční záležitostí, letos přijel i proto, že je poutní kostel Jubilejním chrámem ostravsko-opavské diecéze. „Modlíme se za rodiny, aby rodiče přijímali své děti, a také za naše děti, aby přijaly víru a žily podle ní,“ uvedl. Na svou rodinu v modlitbě myslela také paní Marcela z Havířova: „Jsme zde již čtvrtým rokem, takže to pokládám již za tradici. Beru vždy děti, které jsou již dospělé, ale stále s námi jezdí. Můžeme si uvědomit, že jsme stále rodina. Letos sem přicházím s vděčností, že jsme prožili další rok ve zdraví a mohli se zde setkat s dalšími rodinami naší farnosti,“ zmínila v anketě mezi poutníky farnice z Havířova.

Po mši svaté se zejména malí poutníci přesunuli z nádvoří Maria Hilf o pár desítek metrů vedle na divadelní představení Eliščiny pohádky v podání Víti Marčíka mladšího. V provozu byly nadále tvořivé dílny a herní zóna pro nejmenší děti. Poutní program pak po páté hodině zakončila adorace a svátostné požehnání.

Další fotografie naleznete ZDE.