Skauti mají čtrnáct nových blahoslavených z doby nacismu. Jeden z nich zemřel v Děčíně

V pařížské Notre-Dame bylo v sobotu 13. prosince blahořečeno 50 obětí nacismu. Mezi nimi také čtrnáct francouzských skautů zabitých kvůli svému působení v katolickém skautingu. Jeden z nich, Joël Anglès d'Auriac, byl totálně nasazen v Děčíně a tam také zemřel. Před popravou napsal svým skautským přátelům: „Nebuďte smutní, umírám s úsměvem, protože Pán je se mnou."

Příběhy nových blahoslavených svědčí o síle skautských ideálů v nejtěžších válečných podmínkách. Francouzští mučedníci jsou mladí muži, kteří byli posláni na nucené práce do Německa. Je příznačné, že pouze polovina ze 14 blahořečených skautů byla zapojena do skautského hnutí před odjezdem na práce. Ostatní se se skautingem seznámili až v zajetí a složili skautský slib na místech svého totálního nasazení.

V okupované Francii byl skauting zakázán. V roce 1943 bylo mnoho skautů posláno na nucené práce do Německa. „Musíte vědět, že v Německu má Kristus mnoho nepřátel. Nechtějí přijmout Jeho učení o milosrdenství, lásce a soucitu. Tváří tvář nacismu buďte křesťany,” napsal skautům odjíždějícím na nucené práce kardinál Jules Saliège.

Konspirační skauting v totálním nasazení

Skauti poslaní do Německa se organizovali do skupin a pokračovali v činnosti svého hnutí. Roznášeli balíčky, navštěvovali nemocné Francouze v nemocnicích, starali se o rozvoj duchovního života účastí na eucharistii, modlitebních setkáních a diskusích. Nepřestávali také vyhledávat a přijímat do svých řad nové členy.

V prosinci 1943 vyhlásil Kaltenbrunner, šéf Ústředního bezpečnostního úřadu Říše, vyhlásil francouzským skautům na nucených pracích v Německu válku. Obvinil je z šíření křesťanství a protiněmeckých postojů. Němci začali systematicky rozbíjet skautskou konspiraci. Někteří skauti byli popraveni, jiní posláni do vyhlazovacích táborů.

Bl. Joël Anglès d'Auriac - konspirace v Děčíně-Podmoklech

Jedním z nových blahoslavených skautů je Joël Anglès d'Auriac. 17. července 1943 byl poslán na nucené práce do Děčína, kde byl přidělen do zbrojního závodu Wilhelm Schmidding Werke v Podmoklech (tehdy již děčínské čtvrti). Pracoval podzemní fabrice zaměřené na vývoj a výrobu složek pohonných hmot pro rakety. Navzdory nelidským pracovním podmínkám se mu podařilo zorganizovat tajný skautský oddíl. Své působení svěřili Panně Marii, Matce Naděje, a za cíl si stanovili „šíření a prohlubování zásad evangelia”. 10. března 1944 byl Joël zatčen gestapem a odsouzen k smrti za vlastizradu. Byl popraven 6. prosince 1944. Bylo mu 22 let.

Umírám s úsměvem, Pán je se mnou

„Nebuďte smutní, umírám s úsměvem, protože Pán je se mnou – píše svým skautským přátelům tři hodiny před popravou. „Vzpomínejte na mě s úsměvem a následujte cestu, kterou jsem vám ukázal. Je to bezpochyby nejplodnější cesta, vedoucí k nejkrásnějšímu životu.“

O pevné víře a nesmírné statečnosti svědčí i poslední slova, která adresoval rodičům: „Nebuďte smutní. Buďte si jisti, že tuto zkoušku přijímám téměř s radostí a obětuji ji za vás všechny... Pán je se mnou a já ho jistě uvidím zblízka. On jediný je skutečný život; tajemství pravé radosti... Moje poslední modlitba: „Žijte s Pánem. On je život. Sbohem...“

Vzor pro poválečný skauting ve Francii

Podle historika Charlese-Édouarda Haranga měl příklad skautů, kteří zůstali věrni skautským ideálům v německém zajetí, obrovský význam pro formování skautingu v poválečné Francii. Vedoucí roli v hnutí převzali bývalí vězni nebo členové odboje. Díky nim se také křesťanská víra stala pevnou součástí skautingu, protože v podmínkách zajetí prožívána velmi konkrétně, řekl francouzský historik v rozhovoru pro deník La Croix.