Slavnost Nanebevstoupení Páně

Ježíšovo nanebevstoupení neznamená jeho odchod do vzdálené nebeské sféry, ale proměnu způsobu, jakým je přítomen mezi námi. Slavíme, že Kristus usedl po pravici Otce – a zároveň zůstává s námi, skrytě přítomný ve svátostech.

Slavnost Nanebevstoupení Páně připomíná den, kdy se Ježíš Kristus ve svém oslaveném těle vrátil ke svému Otci do nebeské slávy. Tento tajemný okamžik, zachycený v evangeliích i ve Skutcích apoštolů, však neznamená Ježíšovo vzdálení se – právě naopak.

Pán Ježíš slíbil apoštolům, že bude s nimi až do skonání světa (srov. Mt 28,20). Jeho nanebevstoupení tak není loučením, ale novým způsobem přítomnosti. Kristus se od svého zmrtvýchvstání zjevoval apoštolům ve svém oslaveném těle – skutečném a hmotném, přesto nepodléhajícím zákonům tohoto světa. Apoštolové se ho mohli dotýkat a jíst s ním, a přece šlo o tělo plné slávy, která byla před jejich zraky často zakrytá obyčejným lidským vzhledem.

Podle evangelisty Marka „byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici“ (Mk 16,19). Katechismus katolické církve k tomu vysvětluje: „Pravicí Otce rozumíme slávu a čest božství, kde ten, který existoval jako Boží Syn přede všemi věky jako Bůh, jedné podstaty s Otcem, tělesně usedl poté, co se vtělil a co bylo jeho tělo oslaveno“ (KKC 663).

Před očima učedníků byl Ježíš vyzdvižen a „oblak jim ho vzal z očí“ (Sk 1,9). V biblické tradici je oblak znamením Boží přítomnosti – připomeňme si Mojžíše na Sinaji nebo proměnění Páně na hoře Tábor. Je to znamení Boha, který je s námi, i když není viděn: Bůh ve své skrytosti zůstává blízko a mocně působí v našem středu.

Ježíš navíc svým odchodem k Otci připravil cestu k daru Ducha Svatého: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám“ (Jan 16,7). Duch pravdy, kterého slíbil, bude církev uvádět do veškeré pravdy a zvěstovat, co přijímá od Krista (srov. Jan 16,13–15).

Skutky apoštolů uvádějí, že se vše odehrálo na hoře Olivové, vzdálené přibližně délku sobotní cesty od Jeruzaléma (Sk 1,12). Podle tradice se zde mohla odehrát i událost, kterou zmiňuje sv. Pavel, když píše, že se Ježíš „zjevil více než pěti stům bratří najednou“ (1 Kor 15,6).

Po nanebevstoupení se apoštolové vrátili do Jeruzaléma, kde bydleli. A tam – spolu s Marií, Ježíšovou matkou, a dalšími učedníky – setrvávali jednomyslně v modlitbě a očekávali seslání Ducha Svatého (Sk 1,14).

Kristovo nanebevstoupení není konec, ale začátek nové přítomnosti. On, který „odešel“, je nyní blíž než kdy dřív – přítomen ve svátostech, ve Slově, v Duchu Svatém, který oživuje církev, a v každém srdci, které ho hledá s vírou.

Zdroj: Catholica