Socha Panny Marie Naděje, z Kampánie do Svatopetrské baziliky

U oltáře papežského oltáře ve Vatikánské bazilice bude až do slavnosti Zjevení Páně umístěna dřevěná socha Panny Marie. Pochází z farnosti San Marco di Castellabate v provincii Salerno.

Svatý rok naděje se uzavírá ve znamení Matky Boží, která má tuto teologální ctnost za své přízvisko. Ve Vatikánské bazilice sv. Petra bude vánoční obřady doprovázet dřevěná socha Panny Marie Naděje, uctívaná ve farnosti sv. Marka evangelisty v San Marco di Castellabate v provincii Salerno. Od pondělí 22. prosince bude umístěna při papežském oltáři nad hrobem apoštola Petra. Do své domovské farnosti se vrátí po 6. lednu, tedy po slavnosti Zjevení Páně.

Socha Panny Marie Naděje sleduje obvyklou ikonografii Madony s dítětem. Dítě Ježíš se obrací k věřícím s gestem žehnání, zatímco Maria přidržuje pravou rukou velkou zlacenou kotvu, tradiční symbol naděje.  Nejde o vzácnou historickou památku, vznikla v roce 1954 u příležitosti Mariánského roku vyhlášeného papežem Piem XII. Za inspiraci posloužila mariánská plastika z poutního místa P. Marie Naděje v Battipaglia, rovněž v provincii Salerno, která provázela zahájení Svatého roku.

Madona Naděje pochází z periferní oblasti zasažené vylidňováním, kde často nejsou zajištěny ani základní služby. Před rokem don Pasquale Gargione, tehdejší farář kostela San Marco Evangelista, který dnes spravuje don Francesco Giordano, navrhl přivést Madonu Naděje do Vatikánu, aby tak upozornil na realitu mnoha periferních komunit, kde panuje osamělost a obyvatelstvo stárne. Přesto je svátek P. Marii Naděje o poslední srpnové neděli velmi populární. Slaví ve vesnici San Marco s přibližně 1300 obyvateli. Během třídenních oslav se konají procesí a socha je přenesena do přístavu, kde se místní rybáři svěřují přímluvě Nebeské Matky.