Sv. Agáta: Světice zpod Etny

5. únor je výročním dnem smrti sv. Agáty, panny a mučednice. O čestný titul jejího rodiště soupeří dvě města – Palermo a Katánie. Jde tak o sicilskou světici z doby Deciova pronásledování.

Císař Decius (249–251) přikázal, aby byli v celé Římské říši vyhledáváni křesťané a nuceni k účasti na státním kultu, tedy k obětování římským božstvům. Šlo o otázku „občanské poslušnosti“. Na Sicílii zajišťoval provádění císařského ediktu prokonsul Quintianus. Před něj byla předvedena mladá urozená Sicilanka jménem Agáta – její jméno má řecký původ a znamená „Dobrá“.

Agáta se již jako mladé děvče rozhodla stát tzv. zasvěcenou pannou. Tato forma zasvěceného života patří k nejstarším v církvi a je doložena již v novozákonních textech. Do stavu panen byla přijata liturgickým obřadem, při němž ji biskup oblékl do tzv. panenského závoje.

Staré zprávy o Agátině umučení zdůrazňují její neobyčejný půvab a naznačují, že se Quintianus pokoušel přimět Agátu nejen k tomu, aby se vzdala své víry, ale i k tomu, aby se stala jeho partnerkou – snad milenkou, snad dokonce manželkou. Ovšem marně. Jistá dáma volnějších mravů, která mu při tom měla být nápomocná, si prý povzdechla, že se spíše rozpustí kámen, než aby si to Agáta rozmyslela.

Quintianus proto přešel k hrubému násilí a vystavil Agátu krutému mučení, na jehož následky zemřela ve vězení. Stalo se tak 5. února roku 251. Zpráva o zmrzačení jejího hrudníku vedla k tomu, že je odnepaměti vzývána jako přímluvkyně při onemocnění prsou a patronka rodiček i kojících žen.

Podle dochovaných pramenů hrozilo na první výročí Agátiny mučednické smrti (5. února 252) při mimořádně silné erupci sopky Etny nebezpečí zkázy v jejím podhůří. Místní obyvatelé proto vzali z Agátina hrobu její panenský závoj a nesli jej v průvodu vstříc sopce. Erupce se poté utišila. Agátin závoj byl uchováván jako vzácná relikvie ještě na počátku 20. století.

zdroj: Stelladorová, Maria: Svatá Agáta; Refugium, Olomouc 2023