Sv. Anděla Merici – světice, která předběhla svou dobu

Přelom 15. a 16. století byla velmi bouřlivá doba – čas renesance, čas zámořských objevů, čas náboženských sporů a později i válek, čas krize pro církev a papežství – ale také čas velkých světců a světic, zvláště zakladatelů nových řeholních institutů. Jednou z nich byla i sv. Anděla Merici.

Narodila se roku 1474 na březích Lago di Guarda na území tehdejší Benátské republiky. Vyrůstala v rodině s láskou ke kultuře a literatuře, zvláště k životopisům svatých. Mezi nimi měla zvláštní, osobní vztah ke dvěma světeckým osobnostem: sv. Kateřině Alexandrijské a sv. Voršile. Stala se františkánskou terciářkou, v 15 letech osiřela.

Její františkánští představení ji doporučili věnovat se jedné ovdovělé dámě ve městě Brescia, která velmi těžce nesla ztrátu svého muže i dětí. Anděla se stala její dobrou přítelkyní a průvodkyní na cestě duchovního života. Postupem času přibývaly další ženy, dívky i vdovy, žijící běžným životem bez řeholního či jiného zasvěcení, které Anděla takto doprovázela.

Právě z těchto víceméně neformálních společenství se začala rodit „Společnost sv. Voršily“. Oficiálně se zformovala roku 1533, o dva roky později bylo přijato prvních 28 uchazeček, roku 1536 byla její řehole schválena na úrovni veronské diecéze. Roku 1544 byla tato společnost povýšena na institut papežského práva. Známe ji pod jménem „voršilky“.

V době smrti sv. Anděly – zemřela 27. ledna 1540 v Brescii – se její spolusestry formovaly ve 24 různých větvích, které byly posléze sjednoceny do tří skupin: světské voršilky, které žily ve svých původních rodinách a domech a pracovaly v běžných profesích, kolegiální voršilky, sdružené v kolejích, kde vyučovaly děti a mládež, a klauzurované voršilky, žijící kontemplativním životem.

Sv. Anděla Merici byla, dnešním slovníkem řečeno, velmi flexibilní při formování své řeholní rodiny. V její době byla existence ženské řeholní rodiny bez hábitu a klauzury, působící běžně ve světě a věnující se obyčejným povoláním, velmi neobvyklá a těžko představitelná. Vlastně až v nedávné době ožil tento způsob života v tzv. sekulárních institutech. Můžeme tedy říci, že sv. Anděla Merici předběhla svou dobu – a pro současnost může být velkou inspirací: skutečné světecké osobnosti se nebály hledat přiléhavé řešení pro konkrétní situace navzdory tomu, že „takhle se to dělalo vždycky“. Sv. Anděla je dokladem toho, že – podle evangelního vzoru řečeno – „není člověk pro tradice, ale tradice pro člověka“ (srv. Mk 2,27).

zdroj: santiebeati.it