„Byl to jistě přednostní Boží zájem o chudé a potřebné, který zažehl zápal lásky, s nímž se mladý člen řádu sv. Benedikta jménem Ansgar vydal na cestu k dánskému lidu roku 826 spolu s králem Haraldem, téhož roku pokřtěným, aby bylo do skandinávské půdy zaseto semeno evangelia.“
Těmito slovy připomněl sv. Ansgara papež Lev XIV. ve svém listě, jímž jmenoval kardinála Pietra Parolina svým zástupcem na oslavách sv. Ansgara. Konaly se v Kodani v katedrále tomuto světci zasvěcené v neděli 25. ledna 2026, při příležitosti 1200. výročí počátku Ansgarovy dánské misie.
Ansgar (v češtině známe jeho jméno také v podobě Oskar) se narodil roku 801 ve francouzské Pikardii. Když osiřel, našel útočiště v opatství v Corbie. Odsud byl poslán do nově založeného opatství Corvey v dnešním Vestfálsku. Zde se naučil saské variantě staré němčiny, jazyku velmi podobnému mluvě tehdejšího Dánska.
Roku 826 se svým spolubratrem Aubertem doprovázel Haralda Klaka, následníka dánského trůnu, do Skandinávie. Již po třech letech uvítal možnost pokračovat dál do Švédska, jeho cesta byla velmi dobrodružná – obchodní loď, na níž cestoval, byla napadena piráty, kteří uloupili mj. jeho bohoslužebné knihy; sám Ansgar zachránil holý život tím, že skočil do moře a doplaval na břeh.
Ve švédském městě Birka byl vlídně přijat králem Birgerem a působil zde do roku 831. Na zpáteční cestě byl v Hamburku vysvěcen na biskupa, jeho působení zde však bylo vážně ohroženo vikingskými nájezdy a Ansgar musel Hamburk opustit. Byl pak jmenován arcibiskupem hambursko-brémským s působištěm v Polabí, Holštýnsku a celém Severu, tedy ve skandinávských zemích.
Ansgar zemřel 3. února 865 v Brémách. Měl za sebou více než desetileté působení v Dánsku, kde se mu krůček po krůčku podařilo zmírnit prvotní odpor vůči šíření křesťanství – čtyři roky např. trvalo, než se podařilo dosáhnout povolení, aby kostelní zvony mohly vyzvánět; do té doby se Dánové obávali, že jejich hlas bude „děsit dobré domácí duchy“. Ansgar sám mohl krátce před svou smrtí prohlásit: „Kristova církev je mezi Dány a Švédy zakořeněna a kněží mohou naplňovat své povolání bez zábran.“ On sám se tohoto poslání ujímal s odvahou a neúnavně – právem je proto nazýván „apoštolem Severu“.Při oslavách jeho výročí kardinál Parolin připomněl:
„Mezi prvními Ansgarovými kroky bylo vykoupení několika otroků. A právě toto gesto v dnešním světě, zraněném novými formami otroctví – ekonomickými, kulturními, duchovními – a poznamenaném vylučováním a lhostejností, k nám promlouvá s novou aktuálností.“
zdroj: sanktansgar.dk