Sv. Antonín Maria Klaret – biskup horlivé lásky

Antonín Maria Klaret (1807–1870) pocházel ze Sallentu v Katalánsku. V mládí se vyučil tkalcem, později se stal knězem, apoštolským misionářem a zakladatelem kongregace misionářů Synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie – klaretinů. Jeho život se stal svědectvím neúnavné horlivosti, odvahy a lásky k Bohu i bližním.

Antonín se narodil 23. prosince 1807 jako páté z jedenácti dětí. Už od dětství se učil tkalcovskému řemeslu, ale jeho srdce ho vedlo jiným směrem. V 21 letech začal uvažovat o kněžství a vstoupil do semináře ve Vich. Kněžské svěcení přijal roku 1835 a brzy se projevil jako výjimečně horlivý kazatel a lidový misionář.

Kromě kázání se věnoval také šíření knih a náboženských publikací – mnohé sám napsal. Roku 1849 založil kongregaci klaretinů a krátce nato i ženskou větev klarentinek.

Roku 1850 byl jmenován arcibiskupem v Santiagu de Cuba. S neúnavnou energií se pustil do obnovy diecéze, která dlouhá léta neměla pastýře. Navštívil všechny její části, založil více než 50 nových farností, obnovil seminář a podporoval chudé studenty.

Staral se nejen o duchovní život, ale i o sociální potřeby lidu – zakládal lidové spořitelny, pomáhal nemocným, po zemětřesení organizoval pomoc a usiloval o zrušení otroctví. Jeho reformy ale narážely na odpor, a proto na něj bylo spácháno mnoho atentátů. Přesto vytrvale pokračoval v apoštolátu.

V roce 1857 byl povolán zpět do Španělska, kde se stal duchovním rádcem královny Isabely II. Přijal tuto službu jen s podmínkou, že nebude bydlet na dvoře a bude se věnovat pouze zpovědi a katechezi. Doprovázel královnu i do exilu ve Francii a sám se nadále věnoval misionářské práci a péči o emigranty.

Roku 1869 se zúčastnil Prvního vatikánského koncilu, ale jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval. Zemřel 24. října 1870 v cisterciáckém opatství ve Fontfroide ve věku necelých 77 let.

Antonín Maria Klaret byl mužem hluboké empatie, praktické moudrosti a neochvějné odvahy. Krátce před svou smrtí napsal: „Kdo opravdu miluje, miluje Boha i bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý… Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován.“

Papež Pius XI. jej roku 1934 blahořečil a Pius XII. v roce 1950 svatořečil.

Zdroj: Catholica