Sv. Augustin z Canterbury: Mnich, který přinesl Anglii evangelium

Když papež Řehoř Veliký v roce 596 vyslal do Anglie skupinu čtyřiceti benediktinských mnichů v čele s převorem římského kláštera sv. Ondřeje jménem Augustin, šlo o odvážný krok. Ostrovní království bylo tehdy pohanské, poznamenané pádem římské říše a výboji germánských Sasů a Anglů, kteří téměř zcela vymýtili tamní křesťanskou tradici.

Naděje na obrodu víry však žila – král Kentu Ethelbert měl za manželku křesťanskou princeznu Bertu z franské říše. Právě tato okolnost dala papeži podnět k misijní výpravě. Cesta mnichů se však zkomplikovala hned ve Francii, kde je od cíle odrazovaly zprávy o divokých a nepřístupných obyvatelích Británie. Augustin se proto sám vrátil do Říma požádat o radu. Papež jej znovu vyslal na cestu, vybaven doporučeními pro galské biskupy a se žádostí o schopné tlumočníky.

Po přijetí biskupského svěcení Augustin s družinou dorazil do Anglie a přistál u ústí Temže. Odtud poslal králi zprávu s prosbou, zda by směli na jeho území hlásat evangelium. Ethelbert se rozhodl s mnichy promluvit – pod širým nebem, pod dubem považovaným za posvátný. Nechal si vysvětlit základy víry a následně Augustinovi umožnil působit v Canterbury. Mniši se usadili u malého kostela sv. Martina, kde se královna pravidelně modlívala. Augustin zde započal svou apoštolskou práci, která brzy přinesla plody: sám král přijal křest a spolu s ním mnoho jeho poddaných.

Papež, povzbuzen zprávami o úspěchu, poslal v roce 601 další misionáře i s palliem – symbolem arcibiskupské hodnosti – a úkolem založit dvě arcibiskupství. Prvním bylo Canterbury, odkud Augustin jako arcibiskup vedl anglickou církev. Druhé mělo vzniknout v Yorku, jehož rozvoj však nastal až po Augustinově smrti.

Augustinova misie byla výjimečná nejen svým úspěchem, ale i přístupem – nenásilně, s respektem k místní kultuře, přetvářel pohanské chrámy na křesťanské, staré svátky proměňoval v „hody lásky“, při nichž se pamatovalo na chudé. Sám papež Řehoř ho nabádal, aby neničil víru, ale jen bludy, a Augustin se tohoto principu držel.

Přes všechny úspěchy se mu nepodařilo sjednotit nově vzniklou anglickou církev s křesťany keltského původu, kteří přežívali v západních oblastech ostrova. Mezi starousedlíky a dobyvateli panovalo silné napětí, jež se promítalo i do rozdílů v liturgii, například v datu slavení Velikonoc. I přes snahu o smír a výzvy ke změně zůstali staří Britové neústupní. Augustin jim předpověděl těžké časy, které na sebe skutečně nenechaly dlouho čekat.

Sv. Augustin z Canterbury zůstává dodnes vnímán jako apoštol Anglie.

Zdroj: Catholica