Mezi známější světce křesťanského Východu patří bezpochyby sv. Blažej, mučedník z arménského Sebaste, světec počátku 4. stol. Bývá vzýván především jako zvláštní přímluvce v boji s krčními onemocněními.
Křesťanství se dočkalo své „legalizace“ v rámci Římské říše roku 313 takzvaným Milánským reskriptem. Ovšem i poté v rámci doznívajících bojů o moc mezi zájemci o svrchovanou vládu nad Říší docházelo k místním represím zamířeným vůči křesťanům. Obětí jednoho takového pronásledování se stal Blažej, biskup v maloasijském Sebaste, v oblasti zvané Malá Arménie (dnešní Sivas v Turecku).
Zprávy o jeho životě a umučení podávají svědectví o řadě zázraků připisovaných sv. Blažejovi. Mezi nejznámější patří událost, která se podle tradice odehrála tehdy, když byl Blažej veden coby vězeň kolem jedné zoufalé matky, jejíž syn se právě dusil rybí kostí. Blažej se nenechal dlouho pobízet matčinými prosbami, nešťastnému chlapci požehnal – a ten se okamžitě uzdravil.
Právě na základě této události je sv. Blažej vzýván jako patron onemocnění zvláště krčních. Jedna z žehnacích modliteb spojených s jeho svátkem právě tuto přímluvu zmiňuje:
Na přímluvu svatého Blažeje,
biskupa a mučedníka,
ať tě Bůh chrání od bolestí krčních
a všeho jiného zla;
ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.