Sv. Bonaventura – filosof, teolog a mystik

Sv. Bonaventura, významný teolog a učitel církve, se narodil kolem roku 1218 v italském Bagnoreggiu jako Jan Fidanza. Ve čtyřech letech vážně onemocněl a jeho matka se obrátila s prosbou o přímluvu ke sv. Františkovi. Když se chlapec uzdravil, František prý zvolal: „Buona ventura!“ – šťastná událost. Toto zvolání se stalo jeho řeholním jménem.

Po základním vzdělání patrně v blízkém františkánském klášteře studoval na Sorbonně v Paříži, kde vstoupil do františkánského řádu a stal se žákem teologa Alexandra Halského. Věda a víra v jeho životě kráčely ruku v ruce – byl hluboce zbožný, denně rozjímal o Kristově utrpení a často ho vídali na adoraci. Když se ho jednou Tomáš Akvinský zeptal, odkud čerpá své myšlenky, ukázal na kříž a řekl: „To je moje knihovna.“

Roku 1257 byl zvolen generálním představeným františkánů. Řád vedl sedmnáct let, moudře a pevně – bránil jeho ideály, napravoval chyby a sjednocoval rozdělené proudy. 

Jeho duchovní spisy, zejména „Putování mysli do Boha“ (Itinerarium mentis in Deum), ukazují cestu, jak spojit rozum a srdce, vědu a milost. Tvrdil, že k nejvyššímu poznání Boha nevede učenost, ale láska. „Zbožná a nevzdělaná stařenka může milovat Boha více než učený teolog,“ říkal.

V roce 1273 jej papež Řehoř X. jmenoval kardinálem. Podílel se na přípravě 2. lyonského koncilu, kde se projednávalo i sjednocení s východní církví. Vyčerpán prací, Bonaventura zemřel 15. července 1274 v Lyonu.

Svatořečen byl roku 1482 a v roce 1588 prohlášen učitelem církve. 

Zdroj: Catholica