Sv. Eusebius z Vercelli

Sv. Eusebius, první biskup ve Vercelli, se narodil kolem roku 283 na ostrově Sardinie. Už jako dítě přišel s ovdovělou matkou Restitutou do Říma, kde získal vzdělání a navázal přátelství se svým spolužákem, budoucím papežem Libériem. Za pontifikátu sv. Silvestra I. působil jako lektor a po kněžském svěcení se věnoval výuce. V roce 345 byl jmenován biskupem ve Vercelli v piemontském regionu severní Itálie.

Jeho působení v čele diecéze bylo mimořádné. S velkým nasazením se věnoval duchovní formaci kněží, sjednocení liturgie a zavádění prvků řeholního života mezi diecézní duchovenstvo. Byl prvním na Západě, kdo začal spojovat kněžství s komunitním způsobem života podle řeholních zásad. Biskup žil společně s kněžími ve společenství, čímž položil základy pozdějším kanovnickým kapitulám. Sv. Ambrož později dosvědčil, že z této Eusebiovy komunity vzešlo mnoho svatých kněží a biskupů.

Ve své době čelil Eusebius těžké krizi způsobené ariánskou herezí, která popírala božství Krista. Když se císař Konstancius II. přidal na stranu ariánů a nechal v roce 355 na synodě v Arles odsoudit alexandrijského patriarchu Atanáše, Eusebius tento krok odmítl podpořit. S odvahou hájil nicejské vyznání víry, a dokonce chtěl biskupy přimět k jeho znovupotvrzení ještě před jednáním synody – byl však umlčen silou. Jeho neústupnost ho stála svobodu: císař ho poslal do vyhnanství, kde trpěl týráním, vězením i přesunem mezi vzdálenými oblastmi – Palestinou, Kappadokií a Horním Egyptem.

Svůj kříž však nesl jako oběť za jednotu církve a čistotu víry. V dopise z exilu vyzýval věřící, aby zůstali ve svornosti a modlitbě, věrní pravé víře – a prosil je, aby na něj nezapomněli.

Po nástupu císaře Juliána Odpadlíka se roku 362 vrátil do Vercelli a s obnovenou silou se znovu pustil do pastorační práce. Ve spolupráci s dalšími biskupy, především se sv. Hiláriem, se snažil bránit pravověří i v Miláně, které tehdy ovládali ariáni.

Sv. Eusebius z Vercelli zemřel zřejmě kolem roku 371. 

Zdroj: Catholica