Na začátku 13. století zasáhla střední Evropu duchovní vlna obnovy, která s sebou přinesla i nové řeholní řády. Významnou roli mezi nimi sehráli dominikáni – bratři kazatelé. Jejich působení na našem území začíná mimo jiné díky dvěma mimořádným postavám: svatému Hyacintovi a blahoslavenému Česlavovi.
Ačkoli historici s jistotou nepotvrzují, že byli pokrevními bratry, většina hagiografů se k této možnosti přiklání. Narodili se ve Slezsku, v zámečku Lance nedaleko Kamieny, do šlechtické rodiny Odrowonżů. Hyacint (původním jménem Jacko, tedy Jakub) přišel na svět kolem roku 1183, Česlav pravděpodobně o tři roky dříve.
V mládí se oba věnovali studiu – začali v Krakově, pokračovali v Praze, Paříži a nakonec v Bologni, kde dosáhli doktorátů. Po kněžském svěcení se stali kanovníky – Hyacint v Krakově, Česlav v Sandoměři. Česlav byl známý štědrostí vůči chudým a studentům, jeho osobní zbožnost a kázeň jej vedla k vnitřnímu heslu: „Odolej, Česlave! Nejnebezpečnější je med, otrávený prudkým jedem.“
Rok 1220 se stal zlomovým: bratři doprovodili krakovského biskupa Iva Odrowonże do Říma. Tam se setkali se sv. Dominikem a pod jeho vedením vstoupili do nově vzniklého řádu kazatelů. Po složení slibů v římském klášteře sv. Sabiny se v roce 1222 vrátili do střední Evropy s úkolem šířit nový řád.
Jejich misijní cesta vedla přes Korutany, kde ve městě Breže založili klášter. Dále se rozdělili: Česlav zamířil do Prahy, kde založil dominikánský konvent u sv. Petra na Poříčí, zatímco Hyacint pokračoval do Olomouce, kde vznikl další konvent při kostele Nejsvětější Trojice.
Hyacint se později vrátil do Polska a svou horlivou evangelizací zasáhl široké území – od Gdaňsku po Kyjev. Založil několik klášterů a hlásal evangelium i ve Skandinávii, Litvě a Rusku. Byl hluboce oddaný Panně Marii a jeho život je doprovázen množstvím legend o zázracích, včetně vzkříšení mrtvých či zachránění posvátných předmětů z hořícího chrámu při tatarském vpádu.
Česlav se po návratu usadil ve Vratislavi, kde založil klášter a stal se jeho převorem. Žil asketickým životem a jeho duchovní vliv zasáhl celou oblast polsko-české provincie. Byl druhým polským provinciálem a často cestoval, kázal pohanům i křesťanům, přiváděl hříšníky ke kajícnosti. Podle tradice se také zasloužil o záchranu města Vratislavi před tatarským vpádem roku 1241. Právě z jeho rukou přijala řeholní oděv i česká šlechtična a pozdější svatá Zdislava.
Hyacint zemřel v Krakově v roce 1257, Česlav ve Vratislavi o patnáct let dříve, roku 1242. Zatímco Hyacint byl kanonizován již v roce 1597, Česlav byl blahořečen až v roce 1713.
Díky nim byl řád dominikánů pevně zakořeněn i na našem území a jejich působení ovlivnilo generace křesťanů ve střední Evropě.
Zdroj: Catholica