Januárius byl biskupem v Beneventu v jižní Itálii. Za pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem na počátku 4. století podstoupil mučednickou smrt v Puteole, dnešním Pozzuoli u Neapole. Podle legendy byl po neúspěšném pokusu o upálení vydán spolu s dalšími křesťany divokým zvířatům, ta se jich však nedotkla. Nakonec byl popraven stětím.
Jeho krev zachytila místní šlechtična Eusebie do dvou ampulí a s úctou ji uchovávala. Křesťané zároveň přenesli mučedníkovy ostatky do Neapole, kde se brzy začaly konat první projevy zvláštní úcty tomuto světci. Od 14. století jsou uloženy v tamní katedrále, kde mají své místo i relikvie s krví.
Se sv. Januáriem je spojeno zvláštní znamení – zkapalnění jeho krve. Dvě skleněné ampule obsahují sraženou krev, která při slavnostech několikrát do roka ožívá, mění se v tekutinu, zvětšuje svůj objem a dokonce vře. Tento úkaz je zaznamenáván pravidelně v den jeho mučednické smrti 19. září, dále při květnové slavnosti přenesení ostatků do katakomb a také 16. prosince, kdy si Neapol připomíná záchranu města před výbuchem Vesuvu v roce 1631.
Vědecké vysvětlení tohoto jevu nebylo nalezeno, církev však potvrzuje, že jde o pravou krev. Pro obyvatele Neapole je sv. Januárius patronem a ochráncem, k němuž se po staletí obraceli během morem, obléhání i živelných pohrom.
Zdroj: Catholica