Sv. Kazimír, jagellonský princ, patron Litvy

4. březen je dnem, kdy v roce 1484 zemřel sv. Kazimír, královský princ z jagellonského rodu. Bylo mu tehdy pouhých 25 let. Od roku 1604 jej církev ctí jako světce, roku 1948 byl ustanoven patronem zvláště litevské mládeže.

Kazimír se narodil v Krakově 3. října 1458 v rodině polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV.; jeho starší bratr Vladislav se později stal českým a uherským králem. Jagellonská říše tehdy tvořila územně největší evropskou velmoc – velkoknížectví litevské sahalo od Baltu k Černému moři. Dalším poutem s českými zeměmi byl původ Kazimírovy matky: Alžběta Habsburská byla vnučkou Zikmunda Lucemburského a sestrou Ladislava Pohrobka.

Právě Alžbětiným prostřednictvím mohli Jagellonci vznášet nároky na uherský trůn; teprve třináctiletý princ Kazimír se měl stát uherským králem a roku 1471 se zúčastnil tažení do Uher. Vrátil se však s neúspěchem; to ovšem mělo vliv na další Kazimírovo směřování. Začal přehodnocovat dynastická zápolení a hledat jistější zázemí v království nebeském.

Mezi svými současníky Kazimír vynikal v nejednom ohledu. Své povinnosti člena panovnického domu vykonával bez povýšenosti, naopak jednal s každým člověkem jako se sobě rovným, zvláštní slabost měl pro chudé, které štědře obdarovával, a nemocné, jež rád navštěvoval. Odmítal se účastnit nejrůznějších pochybných zábav, velice často se věnoval modlitbě – při ní nejednou ztratil pojem o čase. Zvláště měl v oblibě katedrálu ve Vilniusu, u jejíchž zavřených vrat se modlíval i v noci.

Kazimír zemřel v královském paláci ve městě Gardinas (Hrodna v dnešním Bělorusku) v pověsti svatosti. Bezprostředně po jeho smrti se začaly množit zprávy o zázracích na jeho přímluvu. Pohřben byl v Královské kapli vilniuské katedrály, kde (s přestávkami za válečných konfliktů( jeho ostatky odpočívají dodnes – na místě, jež sv. Jan Pavel II. nazval „svatyní, v níž tepe srdce litevského národa.

Zdroj: www.piligrimukelias.lt