Sv. Ludvík – král, který vládl podle evangelia

Dnes si připomínáme svatého Ludvíka IX. (1215–1270), francouzského krále, který se stal vzorem spravedlivého a zbožného panovníka.

Narodil se 25. dubna 1215 v Poissy jako syn krále Ludvíka VIII. a Blanky Kastilské. Po otcově smrti v roce 1226 nastoupil na trůn jako dvanáctiletý chlapec, za nějž do plnoletosti vládla jeho matka. V roce 1234 se oženil s Markétou Provensálskou, s níž měl jedenáct dětí.

Ludvík nebyl králem jen podle titulu, ale především podle svého života. Usiloval o spravedlnost, mír a morální povznesení svého národa. Vynikal osobní zbožností, která se projevovala v pravidelné modlitbě, postech a duchovní kázni. Sám byl františkánským terciářem, podporoval církevní školy, univerzitu, zakládal nemocnice a pečoval o chudé. Říkával: „Pokládají za zlé, když se modlím, ale kdybych celé dny a noci s nimi hodoval, hrál a jezdil na hony, nikdo by mi maření času nevytýkal.“

Jeho vláda byla poznamenána moudrými reformami a důrazem na nestrannou spravedlnost. Pařížský parlament, který ustanovil, se stal nezávislou soudní a odvolací institucí. Ludvík si také vyprošoval u Boha moudrost, aby jeho rozhodnutí byla ku prospěchu lidu.

Zvláštní místo v jeho srdci zaujímala Svatá země. Podnikl dvě křížové výpravy s cílem osvobodit Kristův hrob. Během druhé z nich, roku 1270 u Kartága, zemřel ve věku 56 let na epidemii, která zachvátila jeho vojsko. Na znamení kajícnosti skonal vleže na popelu, objímajíce kříž.

Papež Bonifác VIII. jej roku 1297 prohlásil za svatého. Ostatky sv. Ludvíka jsou uloženy v opatství St. Denis, relikvie se však nacházejí i v dalších evropských chrámech, mezi nimi i v pražské katedrále sv. Víta.

Zdroj: Catholica