Sv. Martin I.: Papež, který se nevzdal ani pod hrozbou smrti

Na 13. dubna připadá nezávazná památka papeže Martina I., který patří k výrazným osobnostem církevních dějin a dokázal obstát i v těžkých zkouškách. Hájil víru v Krista jako pravého Boha i člověka a postavil se tehdejším bludům. Za svůj postoj byl zatčen, krutě vězněn v Konstantinopoli a odsouzen k smrti. Trest mu byl nakonec změněn na vyhnanství na Krymu, kde zemřel.

Martin se narodil v italském městě Todi a díky svému vzdělání a schopnostem se dostal až na císařský dvůr v Konstantinopoli, kde působil jako papežský vyslanec. Když byl v roce 649 zvolen papežem, církev čelila vážnému sporu o to, jak správně chápat osobu Ježíše Krista. Někteří tehdy tvrdili, že měl jen jednu – Božskou – vůli. Martin I. se tomu postavil a jasně hájil víru, že Kristus byl zároveň pravý Bůh i pravý člověk, a tedy měl i vůli lidskou.

Papež svolal do Říma synodu, která toto učení odsoudila. Tím se ale dostal do otevřeného konfliktu s byzantským císařem Konstantem II., jenž chtěl spor umlčet a zakázal o něm vůbec mluvit. Napětí postupně vyústilo v zásah proti papeži. Nejprve se objevily pokusy o jeho odstranění, nakonec byl roku 653 zatčen přímo v Římě. Nemocného ho vojáci odvlekli a po dlouhé a vyčerpávající cestě dopravili do Konstantinopole.

Tam byl uvězněn a vystaven tvrdému zacházení – trpěl hladem, zimou i ponižováním. Při soudním procesu byl obviněn z velezrady a odsouzen k smrti. Ani v této chvíli však neustoupil. Podle dobových zpráv prohlásil: „Dělejte se mnou, co chcete, přijímám každý způsob smrti.“

Rozsudek smrti nakonec nebyl vykonán. Na přímluvu byl změněn na vyhnanství do vzdáleného Chersonu na dnešním Krymu. Tam papež prožil poslední roky v těžkých podmínkách, v osamění a bez základních životních potřeb.

Vyčerpán útrapami zemřel pravděpodobně v roce 655. Přestože nebyl popraven, církev ho brzy začala uctívat jako mučedníka – pro utrpení, které podstoupil kvůli věrnosti víře.