Svatá Anežka Česká, pomocnice českého národa a symbol svobody

Na 13. listopadu připadá liturgická památka sv. Anežky České, panny a abatyše. Sv. Anežka je patronkou nemocných, chudých a trpících, ale také spolupatronkou české země. Je spojována s péčí o potřebné, založením špitálu a klášterů. Její svatořečení v roce 1989 je považováno za předzvěst sametové revoluce a symbolem svobody.

Není úplně jasné, kdy se narodila, ale udává se datum 20. ledna 1211 (datum jejího narození se v různých pramenech liší, pohybuje se od r. 1205 do r. 1211). Na svět přišla jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Na svou dobu byla velmi vzdělaná, vychována byla v doksanském a třebenickém klášteře a po zasnoubení s německým králem Jindřichem také na vídeňském dvoře. Ke sňatku s Jindřichem však z politických důvodů nedošlo. 

Anežka měla blízko k Bohu a toužila vstoupit do kláštera, aby se tak stala služebnicí Boží. Král Václav I. s duchovní dráhou své sestry nejenom souhlasil, ale dokonce ji podpořil i konkrétními skutky. Daroval jí v Praze místo, kde v r. 1234 založila klášter sv. Františka pro ženský řeholní řád klarisek. Dnes je známý jako klášter sv. Anežky České a sídlí v něm Národní galerie. Vznikly tu ale vlastně dva konventy: mužský klášter menších bratří sv. Františka a právě ženský klášter řádu sv. Kláry. Sama Anežka vstoupila do kláštera spolu se sedmi pannami z význačných českých rodů a stala se jeho první abatyší. Při klášteře byl založen také špitál, který Anežka spravovala až do roku 1238, kdy se také zřekla úřadu abatyše. Ve špitále i v klášteře však působila až do své smrti 2. března 1282.

Neobyčejný význam v rozlehlém komplexu budov kláštera Na Františku měla nemocnice, jejíž špitální bratrstvo na Anežčinu žádost roku 1237 přeměnil papež Alexandr IV. v samostatný Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Česká se tak stala jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu a zároveň zakladatelkou jediného řádu, který vznikl na českém území. Do dnešních dob sídlí na Starém Městě u Karlova mostu, na Křižovnickém náměstí.

V klášteře se Anežka zdaleka neuzavřela světu, jak by se mohlo zdát. Po celý svůj život pečovala o chudé a nemocné, včetně lidí malomocných, trpících morem a jinými hroznými chorobami středověku. Její laskavost a milosrdenství žily ve vzpomínkách prostých lidí po staletí.

O Anežčinu kanonizaci usilovala celá řada českých panovníků, zejména Eliška Přemyslovna a Karel IV. Žádnému z nich se to však nepodařilo. Teprve v roce 1874 byla prohlášena za blahoslavenou. Proces svatořečení byl iniciován kardinálem Beranem a úspěšně dokončen jeho následovníkem kardinálem Františkem Tomáškem. Přání mnoha generací věřících se splnilo 12. listopadu roku 1989, kdy byla papežem Janem Pavlem II. v Římě prohlášena za svatou.

Svatá Anežka Česká bývá zobrazována s modelem kostela v ruce a v řeholních šatech s korunkou, někdy s trpícími lidmi u nohou anebo jak ošetřuje nemocné či sytí hladové. Díky zařazení mezi české zemské patrony ji najdeme i mezi svatými kolem jezdeckého pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.