Svatá Brigita Švédská – patronka Evropy

Narodila se v roce 1303 na švédském zámku Finsta. Vyrůstala v prostředí víry a šlechtické důstojnosti. Svatá Brigita Švédská se stala matkou osmi dětí, zakladatelkou řeholního řádu, neohroženou hlasatelkou obrácení pro mocné tohoto světa – a nakonec i patronkou Evropy.

Brigita pocházela ze vznešených rodů – její otec Birger Persson byl guvernérem a příbuzným švédských králů, matka Ingeborga pocházela z gótské královské linie. Už v sedmi letech měla Brigita první mystická vidění. V jednom z nich spatřila ukřižovaného Krista a zeptala se: „Ó můj milý, kdo tě takto zřídil?“ Odpověď, kterou uslyšela, poznamenala její život navždy: „Všichni ti, kdo na mne zapomínají a pohrdají mojí láskou!“

Ve čtrnácti letech se – podle tehdejších zvyklostí – provdala za šlechtice Ulfa Gudmarssona. I přesto, že toužila po řeholním životě, přijala manželství s vírou a pokorou. Společně s manželem se rozhodli následovat vzor biblického páru Tobiáše a Sáry – a po dvou letech duchovního manželství přivedli na svět osm dětí, z nichž nejznámější je dcera Kateřina, později rovněž svatořečená.

Brigita se později stala dvorní dámou mladé švédské královny a poznala i zákulisí politiky a evropské roztříštěnosti. Po smrti manžela, který vstoupil do cisterciáckého kláštera, se sama uchýlila k životu v modlitbě a askezi poblíž kláštera Alvastra. Tam znovu prohloubila své mystické spojení s Kristem a začala veřejně napomínat mocné světa – včetně papeže – k návratu k evangeliu.

Král Magnus jí věnoval dvorec Vadstena, kde založila nový řeholní řád Nejsvětějšího Spasitele. Klášter měl unikátní podobu – ženskou a mužskou komunitu spojující se ke společné liturgii. Brigita řád postavila na řeholi svatého Augustina a na hluboké úctě k utrpení Krista. Obdržela také modlitby, jimiž věřící mohou uctívat Pánovy rány – tzv. patnáct modliteb svaté Brigity, které se rozšířily po celé Evropě.

Brigita se neomezila na Švédsko. V roce 1349 vykonala pěší pouť do Říma, většinu cesty šla bosa. Toužila nejen po získání odpustků, ale především po schválení svého řádu. Papež Urban V. její řeholi potvrdil až v roce 1367. Než zemřela, podnikla ještě pouť do Svaté země. Její zdraví se ale zhoršilo a po návratu do Říma 23. července 1373 zemřela. Její ostatky byly převezeny do Vadsteny a později byla svatořečena papežem Bonifácem IX.

Papež Jan Pavel II. ji 1. října 1999 jmenoval patronkou Evropy, společně se svatou Terezií Benediktou od Kříže (Edith Steinovou) a svatou Kateřinou Sienskou. Vyzdvihl především její hluboký vztah ke Kristu a Církvi, její nasazení pro obnovu křesťanské víry a schopnost mluvit s prorockou otevřeností i k papežům a králům. Při ekumenické bohoslužbě v Římě 13. listopadu téhož roku zaznělo i uznání její významné role pro jednotu křesťanů, za účasti luteránských arcibiskupů ze Švédska a Finska.

Brigita věděla, že víra je celoživotní cesta. „Pokušení jsou nejprospěšnější prostředky ke tříbení, očišťování a zdokonalování člověka,“ napsala. „Ti, kdo bývají na počátku svého obrácení pokoušeni, jsou na konci života zcela pevní.“

Zdroj: Catholica