Svatá Hildegarda z Bingenu – prorokyně a učitelka

Hildegarda z Bingenu (1098–1179) patří mezi nejvýznamnější postavy církevních dějin. Teoložka, mystička, abatyše, skladatelka, léčitelka, spisovatelka i rádkyně mocných – všestranná žena, jejíž život a dílo zůstávají inspirací dodnes. Teodor Schnitzler ji nazval „největší ženou Německa“.

Narodila se 16. září 1098 na hradě Bóckelheim v Porýní-Hesensku jako desáté dítě rytíře Hildeberta a Mechtildy. Rodiče ji zaslíbili Bohu už před narozením. Od útlého dětství prožívala mystická vidění, která ji provázela celý život. V osmi letech byla svěřena do výchovy benediktinek v klášteře v Disibodensbergu. Zde se učila pod vedením abatyše Jurty ze Sponnheimu a po letech řeholní formace složila sliby.

Ve 38 letech byla Hildegarda zvolena abatyší a své sestry vedla především příkladem. Roku 1141 obdržela Boží příkaz: „Napiš, co vidíš a slyšíš.“ Přestože se zpočátku zdráhala, začala sepisovat svá vidění, která se dotýkala teologie, přírodních věd, medicíny i psychologie.

Zvěsti o mimořádné abatyši přitahovaly nové řeholnice. Hildegarda proto na základě mystického vnuknutí založila nový klášter na hoře sv. Ruperta u Bingenu. S prvními osmnácti sestrami se tam přestěhovala v roce 1147. Přes počáteční chudobu a závislost na almužnách dokázala s důvěrou v Boha vybudovat klášter, který se stal duchovním centrem širokého okolí. Později založila také klášter v Eibingenu.

Hildegarda sepsala řadu teologických i přírodovědných děl. Její první velké dílo Scivias (Poznej cesty) obsahuje teologické vize a stalo se důležitou součástí církevní tradice – papež Evžen III. jej předložil na sněmu v Trevíru. Ve spisech Physica a Causa et curae popsala stovky rostlin, zvířat a léčebných postupů, které se využívají dodnes. Zabývala se také psychologií a duchovními otázkami člověka.

Kromě odborných knih po sobě zanechala více než 70 písní, hudební skladby i rozsáhlou korespondenci s panovníky, papeži a církevními učiteli své doby, mezi nimiž nechyběl ani sv. Bernard z Clairvaux.

Hildegarda nejen psala, ale také cestovala a kázala. Mezi lety 1158 a 1171 podnikla několik misijních cest do Německa i Nizozemí, kde veřejně vystupovala a varovala před nepravostmi. Její rady vyhledávali mocní i chudí. Sama přitom často trpěla nemocemi, které přijímala s trpělivostí jako cestu k hlubšímu spojení s Kristem.

Hildegarda zemřela 17. září 1179. Podle kronikářů se tehdy na nebi objevil světelný kříž jako znamení jejího přijetí do Božího království. Její ostatky jsou uloženy v Eibingenu a Hildegarda je tam uctívána jako patronka. Ač nebyla dlouho oficiálně kanonizována, úcta k ní nikdy nepřestala. V roce 2012 byla papežem Benediktem XVI. prohlášena za svatou a učitelku církve.

Zdroj: Catholica