Svatá Kateřina Sienská, stavitelka mostů a patronka Evropy

Kateřina Sienská patří k největším světicím středověku a zároveň k nejvýznamnějším ženám v dějinách církve. Připomínáme si ji jako učitelku církve a patronku Evropy.

Narodila se 23. března 1347 v italské Sieně jako předposlední z 24 dětí barvíře Jakuba Benincasa a jeho ženy Lapy. Už v dětství zakusila první mystická zjevení a zasvětila svůj život Kristu. Když jí matka chtěla v dospívání najít ženicha, Kateřina se raději sama zohavila, aby si uchovala zaslíbení Bohu. 

Navzdory nepochopení a tvrdému zacházení ze strany okolí si uchovávala vnitřní pokoj skrze modlitbu a vytrvale usilovala o vstup do třetího řádu dominikánů. V šestnácti letech se stala terciářkou, tzv. mantelátkou, a zasvětila svůj život službě nemocným, chudým a opuštěným. Žila velmi asketicky, téměř se vzdala jídla i spánku, a byla obdařena mystickými zkušenostmi, včetně vidění a stigmat.

Kateřina však nezůstala jen u služby potřebným. Postupně se stala vyhledávanou duchovní rádkyní, a to i pro významné osobnosti své doby. Přestože byla negramotná, diktovala svým písařům dopisy – někdy i několik najednou. Významně zasáhla do církevních dějin, když přesvědčila papeže Řehoře XI. k návratu z Avignonu zpět do Říma a usilovala o smíření mezi papežem a rozdělenými italskými městy.

Jejím nejvýznamnějším dílem je Dialog, který vznikl formou diktátu. V něm rozvíjí hluboké myšlenky o Boží lásce, milosrdenství a duchovním sjednocení člověka s Nejsvětější Trojicí. Její texty dodnes svědčí o mimořádné duchovní moudrosti a hluboké oddanosti církvi.

Zemřela velmi mladá, ve věku 33 let, roku 1380 v Římě. Pohřbena je v kostele v Santa Maria sopra Minerva, kde se její hrob stal místem uctívání a mnoha zázraků. Svatořečena byla roku 1461, později se stala patronkou Itálie a Říma. V roce 1970 jí papež Pavel VI. udělil titul učitelky církve jako jedné z prvních žen v historii. Jan Pavel II. ji v roce 1999 prohlásil také spolupatronkou Evropy.