Církev si 13. prosince připomíná památku svaté Lucie, raně křesťanské mučednice ze Syrakus na Sicílii. Podle tradice zemřela mučednickou smrtí na počátku 4. století během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána.
Svatá Lucie patří mezi nejstarší a nejuctívanější světce křesťanské tradice. Její jméno je odvozeno z latinského lux – světlo – a právě světlo se stalo hlavním symbolem jejího svědectví víry. V liturgii je vzývána jako patronka zraku a těch, kdo trpí očními chorobami, ale také jako symbol naděje a vnitřního světla uprostřed temnoty.
Památka svaté Lucie je zvláště živá v severských zemích, kde je spojena s tradicemi připomínajícími příchod světla v období krátkých zimních dnů. Také v českém prostředí se k tomuto dni váží lidové pranostiky a zvyky.
Svědectví svaté Lucie připomíná, že i v těžkých časech může víra přinášet světlo, které překonává strach, násilí i temnotu.