Svátek Nejsvětějšího jména Ježíš

Tento svátek připomíná jméno Ježíš, které bylo ve snu oznámeno Josefovi (Mt 1,19-25), který si podle pokynů anděla vzal za manželku Pannu Marii, a když nastal čas porodu, nazval novorozence „Ježíš“.

Jméno „Ježíš“ je latinskou podobou řeckého „Iesous“ (Ἰησοῦς), které je zase přepisem hebrejského „Jeshua“ (Jehošuaʕ) nebo „Jehoshua“ (Jehošuaʕ) či ve zkrácené podobě „Joshua“, což znamená „Jahve je spása“ nebo zjednodušeně „Bůh zachraňuje“. Vznik úcty Nejsvětějšího jména Ježíš se datuje do liturgických slavností 14. století. Svatý Bernardýn ze Sieny v 15. století spolu se svými žáky propagoval kult Jména Ježíš a o století později, kolem roku 1530, papež Klement VII. poprvé udělil františkánskému řádu povolení ke slavení svátku Nejsvětějšího jména Ježíš.

Svatý Bernardýn nosil ve své době tabulku s obrazem eucharistie, z níž vycházely paprsky, na nichž byl vidět monogram „IHS“, zkratka Ježíšova jména v řečtině. Později zbožná tradice přidala monogramu IHS nový význam a změnila jej v „christogram“: „I“ jako „Iesus“ (Ježíš); „H“ jako „hominum“ (z člověka); „S“ jako „salvator“ (spasitel). Jinými slovy, nápis „IHS“ začal znamenat „Ježíš, spasitel člověka“. Nové významy byly přidány později. Například v 16. století svatý Ignác z Loyoly a členové Tovaryšstva Ježíšova učinili tento monogram znakem svého řeholního řádu.

Ve jménu Ježíše dávali apoštolové sílu zmrzačeným (Sk 3,6; 9,34) a život mrtvým (Sk 9,40). Jméno Ježíš poskytuje útěchu v duchovních zkouškách a připomíná hříšníkovi postavy otce marnotratného syna a milosrdného Samaritána; stejně jako spravedlivému připomíná utrpení a smrt nevinného Božího Beránka. Chrání nás před satanem a jeho úklady, protože ďábel se bojí Ježíšova jména, které ho porazilo na kříži.

V Ježíšově jménu získáváme každé požehnání a milost v čase i na věčnosti, neboť Kristus řekl: „O cokoli budete Otce prosit, dá vám v mém jménu“ (Jan 16,23). Proto církev uzavírá všechny své modlitby slovy: „Skrze Ježíše Krista, našeho Pána“. Tak se naplňuje to, co řekl svatý Pavel: „Aby se před Ježíšovým jménem sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i v hlubinách země“ (Flp 2,10). 

Zdroj: Aciprensa