Svatí Filip a Jakub, apoštolové

3. května církev slaví sv. Filipa a Jakuba, kteří patřili k Ježíšovým nejbližším učedníkům, apoštolům. Oba svůj život zasvěcený hlásání radostné zvěsti završili mučednickou smrtí. To bylo znamením jejich svatosti a naprosté věrnosti Ježíši Nazaretskému, Bohu, který se stal člověkem.

Filip se narodil v Betsaidě a předtím, než následoval Ježíše, byl učedníkem Jana Křtitele. Byl jedním z prvních, které Pán povolal. Filip se objevuje na několika místech Písma: byl to on, kdo se Pána ptal: „Jak nasytíme tolik lidí?“ (Jan 6,5-7), měl starost o ty, kteří následovali Mistra a neměli co jíst. Právě na něj se obrátila skupina pohanů, kteří chtěli poznat Pána (Jan 12, 20-22). 

Po Pánově nanebevstoupení přijal Filip spolu s ostatními apoštoly a Pannou Marií o Letnicích Ducha Svatého. Odtud se vydal do oblasti Frýgie (dnes se nachází mezi Tureckem, Maďarskem, Ukrajinou a východním Ruskem), aby tamním obyvatelům hlásal radostnou zvěst. Svatý Filip byl ukamenován a ukřižován v Hierapoli (Turecko), starověkém helénistickém městě přestavěném Římany. Jeho ostatky se dochovaly a v 6. století byly přeneseny do Říma a uloženy v bazilice Dvanácti apoštolů.

V Písmu je Jakub nazýván „synem Alfeovým“; je také nazýván „bratrancem Páně“, protože jeho matka byla příbuznou Panny Marie. Ve Skutcích apoštolů je popisován jako velmi oblíbená postava jeruzalémské církve. Svatý Pavel se o něm zmiňuje v Listu Galaťanům a staví ho po bok svatého Petra a svatého Jana. Při své poslední návštěvě Svatého města se Pavel sám vydal přímo do Jakubova domu, kde se setkal se všemi představiteli církve v Jeruzalémě (Sk 21,15).

Jakub je někdy označován jako „ten, který se přimlouvá za lidi“. Podle tradice dostal tento apoštol tuto přezdívku proto, že se vždy modlil k Bohu za odpuštění hříchů svého lidu. Stejná tradice uchovává zprávu o epizodě, v níž byl Jakub příčinou skandálu mezi farizeji a zákoníky. Velekněz Annáš II. využil toho, že se na židovské slavnosti sešel dav, a vyslechl ho: „Žádáme tě, protože tě lid velmi obdivuje, abys předstoupil před dav a řekl mu, že Ježíš není Mesiáš ani Vykupitel.“ A tak se Jakub stal svědkem toho, že se na židovské slavnosti sešel s lidem, který ho obdivoval. Na tuto žádost Jakub odpověděl: "Ježíš je ten, kterého Bůh poslal ke spáse těch, kdo chtějí být spaseni. A my ho jednou uvidíme na oblacích, jak sedí po Boží pravici".

Velekněží, rozzuření jeho vzdorovitou reakcí a obávající se, že by se ke křesťanství obrátilo více Židů, pak Jakuba zajali a odvedli ho na vyvýšené místo v chrámu. Odtud ho shodili ze srázu. Apoštol padl na kolena a při kamenování zemřel. Ve své bolesti neustále opakoval Kristova slova: "Bože, prosím tě, odpusť jim, neboť nevědí, co činí".

Zdroj: Aciprensa