Svatý Alfons z Liguori: Učitel církve a hlasatel Božího milosrdenství

Na 1. srpna připadá liturgická památka svatého Alfonse Marie z Liguori, biskupa, učitele církve a zakladatele Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristů. Svým kázáním, duchovními spisy a službou chudým připomínal, že základem křesťanského života je Boží láska a milosrdenství.

Alfons se narodil 27. září 1696 v Marianelle nedaleko Neapole jako nejstarší z osmi dětí šlechtické rodiny. Byl mimořádně nadaný a již v šestnácti letech získal doktorát z občanského a církevního práva. Následně se stal úspěšným a vyhledávaným advokátem.

Zlom v jeho životě nastal roku 1723 po neúspěchu v důležitém soudním sporu. Alfons opustil právnickou kariéru a rozhodl se zasvětit život Bohu. Začal studovat teologii a v prosinci 1726 přijal kněžské svěcení.

Misionář mezi chudými

Jako kněz se věnoval především chudým a nábožensky zanedbaným obyvatelům Neapole a okolního venkova. Kázal jednoduchým a srozumitelným jazykem, vyučoval katechismus a zakládal večerní společenství modlitby a vzdělávání pro laiky.

Při svém působení poznával, že lidé v odlehlých oblastech často nemají přístup k pravidelné duchovní péči. Proto 9. listopadu 1732 založil ve Scale Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele. Posláním redemptoristů se stalo hlásání evangelia chudým a nejopuštěnějším, zejména prostřednictvím lidových misií a duchovních obnov.

Papež Benedikt XIV. kongregaci schválil v roce 1749. Jejím heslem se stala slova Copiosa apud eum redemptio – „U něho je hojné vykoupení“.

Morální teologie ve službě člověku

Alfons se výrazně zapsal také do dějin morální teologie. V době, kdy se střetávaly příliš přísné i příliš mírné přístupy, hledal cestu, která by spojovala věrnost evangeliu s porozuměním pro konkrétní lidské situace. Vystupoval zejména proti jansenismu, jenž zdůrazňoval lidskou hříšnost a Boží spravedlnost na úkor milosrdenství.

Jeho teologie vyrůstala z praktické zkušenosti zpovědníka a lidového misionáře. Kněze vybízel, aby věřící neodsuzovali, ale trpělivě je doprovázeli na cestě obrácení a pomáhali jim vytvářet správné svědomí. Právě proto byl později prohlášen patronem zpovědníků a morálních teologů.

Alfons napsal 111 děl věnovaných morální teologii, modlitbě, eucharistii, Kristovu utrpení a úctě k Panně Marii. Vedle teologie se věnoval také hudbě, poezii a výtvarnému umění. Své schopnosti chápal jako prostředek evangelizace a snažil se prostřednictvím krásy přibližovat víru obyčejným lidem.

Biskupem mezi nejpotřebnějšími

Papež Klement XIII. jmenoval Alfonse roku 1762 biskupem diecéze Sant’Agata de’ Goti. Také v biskupské službě se zaměřoval na obnovu duchovního života, vzdělávání kněží a pomoc chudým. Jeho dům zůstával otevřený lidem, kteří potřebovali radu nebo podporu.

Kvůli vážným zdravotním problémům se roku 1775 se souhlasem papeže vzdal vedení diecéze. Posledních dvanáct let života strávil v redemptoristickém domě v Pagani nedaleko Neapole. Navzdory bolestem, slábnoucímu zraku a dalším těžkostem pokračoval v modlitbě a psaní.

Zemřel 1. srpna 1787 ve věku devadesáti let. Papež Pius VII. jej roku 1816 prohlásil za blahoslaveného a papež Řehoř XVI. jej v roce 1839 svatořečil. Roku 1871 mu papež Pius IX. udělil titul učitele církve. V roce 1950 byl prohlášen patronem zpovědníků a morálních teologů.