Svatý Bartoloměj alias Natanael

24. srpna slaví církev svátek sv. Bartoloměje, jednoho z apoštolů. Tradice jej odnepaměti ztotožňuje s Natanaelem z 1. kapitoly Janova evangelia. Dnešní datum oslavy pravděpodobně navazuje na byzantskou tradici, která si 25. srpna připomínala přenesení Bartolomějových ostatků.

Jméno Bartoloměj znamená doslova „syn Tolmajův“, je tedy vlastně přídomkem, příjmením, proto není nemyslitelné, že takto byl označován zmiňovaný Natanael, jeden z prvních Kristových učedníků. Pod jménem Bartoloměj je uváděn v seznamech apoštolů v synoptických evangeliích.

Podle Janova evangelia (Jan 1,45–51) pocházel Natanael z galilejské Kány a dobře se znal s apoštolem Filipem. Byl to právě Filip, který přišel Natanaelovi říci: „Našli jsme Mesiáše!“ Natanael však měl jisté předsudky vůči Nazaretu, proto váhal. Nakonec se však nechal přesvědčit a vydal se za Ježíšem – nejprve snad jen ze zvědavosti, nebo i z „intelektuální poctivosti“. Podle některých komentářů se Ježíšova slova „viděl jsem tě pod fíkovníkem“ dají vyložit jako narážka na Natanaelovu zálibu, nebo i poslání a povolání studovat Písma a vykládat je.

Záhy se po osobním setkání s Kristem se Nathanaelova skepse mění v posvátnou bázeň a obdiv. Natanael vyznává, že Ježíš je Boží Syn a král Izraele, a stává se Ježíšovým učedníkem. Později jeho jméno najdeme v novozákonních seznamech apoštolů – zde již jako Bartoloměje. Janovo evangelium pak doplňuje, že se Natanael účastnil zázračného (povelikonočního) rybolovu a setkání se Zmrtvýchvstalým (Jan 21).

Po Letnicích odchází Bartoloměj hlásat evangelium na východ, konkrétně do Arménie. Zde také podstoupil krutou mučednickou smrt; legendy udávají, že byl stažen z kůže. Na známém obraze Posledního soudu v Sixtinské kapli jej proto najdeme, jak v rukou drží vlastní staženou kůži. Michelangelo Buonarroti do ní dost možná zakomponoval svůj autoportrét.