V první polovině 3. století byl z Říma poslán s několika pomocníky jako misijní biskup do Galie. Jeho sídlo bylo v Lutetia, dnešní Paříži. Právě zde, v době pronásledování křesťanů, podstoupil mučednickou smrt stětím mečem. Spolu s ním byli popraveni i jeho druhové – kněz Rustik a jáhen Eleuterius.
Dionýsiů známe v martyrologiu hned několik, mezi nimi i biskupy a mučedníky. Tento první pařížský biskup patří mezi tzv. čtrnáct svatých pomocníků. Přesný rok jeho smrti není znám, některé pozdější životopisy jej chybně spojovaly s Dionýsiem Areopagitou (památka 3. října).
Nejspolehlivější zprávy máme od svatého Řehoře z Tours. Podle něj se Dionýsius narodil v Itálii a byl vysvěcen papežem Fabiánem krátce před jeho mučednickou smrtí roku 250. Spolu s pěti dalšími biskupy byl vyslán do Galie.
V Lutetia začal působit jako první biskup. Založil křesťanské centrum na ostrově v Seině a zasloužil se o stavbu prvních kostelů, připomínaných především v Paříži a Chartres. Evangelizace přinášela ovoce, ale brzy přišlo pronásledování. Z rozkazu římského guvernéra Fescennina Sissinna byl Dionýsius zatčen, vězněn a nakonec spolu s Rustikem a Eleuteriem popraven na vrchu, který dnes známe pod názvem Montmartre. Jako rok smrti se uvádí 258 nebo 285.
Podle legendy se po stětí Dionýsius zvedl, vzal svou hlavu do rukou a s přitisknutou k srdci ušel asi dvě míle až na místo svého pohřbení. Tam byl později postaven slavný kostel Saint-Denis (česky sv. Diviš). Stavbu zahájila kolem roku 475 sv. Jenovéfa a dokončena byla asi roku 625 za vlády merovejského krále Dagoberta I. Chrám se stal nejen centrem křesťanského kultu, ale také pohřebištěm francouzských králů.
Pro nás se hrob tohoto mučedníka stává památníkem jeho vítězství nad smrtí a znamením vzkříšení. Už první křesťané putovali k jeho hrobu, aby prosili o milosti a uzdravení.
Zamyšlení u svatého Dionýsia však nemá končit u samotné smrti, ale ukazuje směr pro náš život. Anselm Grün připomíná, že legenda o světci, který nese svou hlavu v rukou, může být obrazem pro každého z nás: máme „vzít svou hlavu do rukou“, tedy získat odstup od starostí, které nás tíží, přitisknout ji k srdci, aby rozum byl očištěn láskou, a vše pak předložit Bohu.
Svatý Dionýsius je proto v tradici vnímán jako pomocník v těžkostech svědomí, při neklidných myšlenkách i bolestech hlavy.
Zdroj: Catholica