Svatý Dominik – zakladatel dominikánského řádu

Svatý Dominik, zakladatel řádu kazatelů (dominikánů), se narodil kolem roku 1174 ve španělské vesnici Caleruega do rytířské rodiny Felixe Guzmána a Jany z Azy. Měl dva bratry – Antonína a Mannesa. Už v dětství se u něj projevovala touha po vzdělání i soucit s lidmi v nouzi. V sedmi letech se dostal do péče svého strýce, arcikněze, a od patnácti studoval v Palencii filosofii a teologii.

Dominikův život byl od počátku prostoupen láskou k chudým a potřebným. Prodával své knihy, aby mohl pomoci, a když se setkal s obchodníkem s otroky, nabídl se dokonce jako náhrada za chlapce prodaného do otroctví – gesto, které vedlo k osvobození obou.

Po ukončení studií vstoupil do katedrální kapituly v El Burgo de Osma a už roku 1201 se stal podpřevorem. O dva roky později doprovázel biskupa Diega D’Azebese na cestách do severní Evropy. Cestou přes Francii se setkal s albigenskými a valdenskými, jejichž přísný a chudý životní styl přitahoval lidi více než kázání katolických kazatelů, kteří často nežili podle evangelia, které hlásali. Dominik chápal, že pro misijní úspěch je třeba osobního příkladu – prostoty, modlitby a chudoby.

Roku 1206 papež Inocenc III. schválil jejich způsob apoštolátu a Dominik založil v Prouille klášter sester, které měly svou modlitbou a oběťmi podporovat kazatelskou práci. O dva roky později došlo k vraždě papežského legáta a byla vyhlášena křižácká výprava proti albigenským, což jeho misi zkomplikovalo. Podle tradice mu v té době Panna Maria předala modlitbu růžence jako nový způsob duchovního zápasu.

Po skončení bojů začal Dominik v Toulouse uskutečňovat svou vizi pevných center křesťanské vzdělanosti a duchovní obnovy. Roku 1215 založil řád kazatelů, spojení teologické učenosti a apoštolského života, a přizpůsobil pro něj řeholi sv. Augustina. Papež Honorius III. řád oficiálně schválil 22. prosince 1216. Dominikánští bratři brzy působili po celé Evropě.

Svatý Dominik byl neúnavným misionářem – zakládal kláštery, formoval řeholnice, konal apoštolské cesty a připravoval bratry na službu v různých zemích. Zemřel 6. srpna 1221 v Bologni, kde byl pohřben „pod nohama svých bratří“ v kostele sv. Mikuláše.

Zázraky na jeho přímluvu byly zaznamenávány už za jeho života. Papež Řehoř IX. ho roku 1234 prohlásil za svatého. 

Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno