Svatý František z Paoly – pokorný poustevník a přítel králů

Dnes, 2. dubna, si připomínáme svatého Františka z Paoly, velkého kajícníka a zakladatele řádu Nejmenších bratří – paulánů. Jeho život je svědectvím radikální lásky k Bohu, pokory a kajícnosti, která inspirovala nejen jeho současníky, ale i mnohé další generace.

František se narodil kolem roku 1416 (podle některých pramenů až 1436) v jihoitalské Kalábrii, v městečku Paola. Jeho rodiče si ho po dlouhém čekání vyprosili na přímluvu sv. Františka z Assisi – a na jeho počest mu dali i jméno. Již jako dítě se zázračně uzdravil ze závažné oční nemoci, což vedlo k jeho ranému zasvěcení Bohu. Ve dvanácti letech odešel do františkánského kláštera, ale brzy se stáhl do samoty a začal žít jako poustevník.

Jeho život byl plný askeze, modlitby a pokání. V jeskyni u mořského břehu vedl přísný život: jedl jen jednou denně, spal na zemi, chodil bos a nosil žíněné roucho. Jeho příklad přitahoval další následovníky, a tak kolem něj vzniklo společenství, které se později proměnilo v nový řeholní řád. Jeho členové si dali za vzor tři ctnosti: lásku, pokoru a kajícnost.

Řád Nejmenších bratří (minimové, česky pauláni) byl papežsky schválen roku 1474. Řeholníci žili zcela vegetariánsky, zříkali se nejen masa, ale i mléčných výrobků a vajec. Jejich život byl věnován smíru za hříchy světa – „vyvažovali“ Boží spravedlnost svou láskou a obětí. Jak říkal sám František: „Nic není nemožné a těžké tomu, kdo Boha miluje.“

František byl známý také jako divotvůrce – prý uzdravoval nemocné, měl dar bilokace a dokonce vzkřísil mrtvého chlapce. Legenda vypráví, že když mu bylo odepřeno místo na lodi, rozprostřel plášť na moře a přeplavil se po něm jako po voru. 

Jeho duchovní autorita sahala daleko za hranice Itálie. Papežové si ho vážili, francouzský král Ludvík XI. si ho povolal k lůžku před smrtí a jeho syn Karel VIII. mu dal postavit klášter v Plessis-les-Tours. František však zůstal vždy věrný své jednoduchosti – když mu chtěl Ludvík věnovat peníze, František odmítl a z mince prý vymáčkl kapku krve: „Dej je zpět chudým, z nichž jsi je vydřel.“

Kláštery paulánů se rozšířily po Francii, Španělsku, Rakousku i českých zemích. František zemřel v roce 1507 na Velký pátek – tak, jak si přál: položen na dřevě kříže, za zpěvu pašijí a se slovy Krista: „Dokonáno jest.“

Jeho život nám připomíná, že i dnes je možné žít zcela pro Boha. Láska, která dává smysl všem skutkům pokání, byla středem Františkova života – a měla by být i středem toho našeho.

Zdroj: Catholica