Svatý Hippolyt – jediný vzdoropapež mezi světci

13. srpna si církev připomíná dva světce, současníky ze 3. století, mučedníky Maximinova pronásledování. Oba zemřeli vyčerpáním v dolech na Sardinii, kam byli odsouzeni na nucené práce. Byli to římský biskup Pontianus a jeho odpůrce, vzdoropapež Hippolytos.

Roku 217 byl zvolen papežem jáhen Kallistos. Proti němu však povstal vlivný a velmi vzdělaný kněz Hippolytos, který Kallista obviňoval jednak z teologických nepřesností, jednak z příliš laskavého přístupu ke křesťanům v komplikovaných životních situacích – šlo o otázky pokání a manželství.

(V každé době se může stát, že se najde někdo, kdo si myslí, že je chytřejší než papež a že „na chudý lid musí být přísnost“; a pak vede proti papeži jakousi „partyzánskou válku“. To platí ve století třetím stejně jako v jednadvacátém…)

Hippolytos svůj odpor vůči papeži dotáhl do konce – nechal se svými stoupenci zvolit římským biskupem (neboli „vzdoropapežem“), čímž vznikla situace zvaná rozkol neboli schizma. A toto schizma trvalo i za dalších papežů.

Hippolytos byl krom jiného velmi plodným autorem, připisují se mu desítky nyní již nedochovaných teologických děl. V latinském překladu se zachoval spis jménem Apoštolská tradice. Originál byl velmi pravděpodobně napsán řecky a odborníci se dohadují, zdali byl jeho autorem právě Hippolytos. S jistotou to nelze potvrdit ani vyvrátit.

Tento spis obsahuje mimo jiné text pro bohoslužbu, při níž se udílí biskupské svěcení. Jeden z možných výkladů je, že tento text připravil právě Hippolytos – pro bohoslužbu, při níž měl být on sám vysvěcen na biskupa římského (a tak se stát papežem). Zda k tomuto svěcení skutečně došlo, není zřejmé.

Až roku 235 se podařilo tuto bolestnou ránu na těle církve uzdravit, když byli jak Hippolytos, tak legitimní papež Pontianus zatčeni a posláni na nucené práce do dolů na Sardinii. Tam se oba usmířili a zřekli se svých nároků na stolec římského biskupa, čímž umožnili římským křesťanům zvolit nového papeže.

Hippolytos zde zemřel mučednickou smrtí, proto ho ctíme jako světce spolu s papežem Pontianem – jediného vzdoropapeže v dějinách církve. Text anafory ze spisu Apoštolská tradice – prokazatelně ze 3. křesťanského století – je nejstarším uceleným záznamem eucharistické modlitby a stal se podkladem pro tzv. II. eucharistickou modlitbu, užívanou v současné liturgii.