28. června si katolická církev připomíná sv. Ireneje z Lyonu. Dlouhou dobu byl považován za otce rané církve, než ho papež František v roce 2022, více než 1 800 let po jeho smrti, jmenoval 27. učitelem církve a udělil mu titul Doctor Unitatis neboli doktor jednoty.
Malý chlapec Irenej sedával u nohou Polykarpa a dychtivě naslouchal kázáním tohoto raně křesťanského biskupa a žáka apoštola Jana. Když vyrostl, napsal spisy, které dodnes svědčí o tom, jak raná církev chápala různá témata — od Starého zákona až po eucharistii. Přestože je jeho dílo pro církev zásadní, Irenej se nikdy nepovažoval za učence. Jeho nejslavnější spis Proti bludům vznikl z pastorační touhy bránit církev před bující herezí gnosticismu.
„Neočekávejte ode mne rétorické umění, kterému jsem se nikdy neučil, ani sílu v psaní, kterou jsem nezískal, ani krásu jazyka a stylu, kterou neznám,“ napsal sv. Irenej, a tato jeho slova se objevují také v antologii Cyrila Richardsona Raní křesťanští otcové.
Po své smrti kolem roku 202 n. l. byl Irenej pohřben v kryptě, jeho hrobka však byla roku 1562 zničena spolu s jeho ostatky. Ty zmizely stejně jako originální rukopisy jeho spisů. Vyobrazení Ireneje se však dochovalo na ikonách, které byly vytvářeny z plátkového zlata zatlučeného do dřevěných desek.
Irenej se narodil jako Řek ve východní části Římské říše, ve starověkém řeckém pobřežním městě Smyrna, dnešním Izmiru v Turecku, někdy mezi lety 115–125 n. l. nebo 130–140 n. l. Později se stal biskupem v Lyonu, ale často cestoval do Říma.
„Svatý Irenej z Lyonu, který pocházel z Východu, vykonával svou biskupskou službu na Západě: byl duchovním a teologickým mostem mezi východními a západními křesťany,“ napsal papež František v dekretu z roku 2022, jímž Ireneje prohlásil za učitele církve. „Jeho jméno Irenej vyjadřuje onen pokoj, který pochází od Pána a který usmiřuje a obnovuje jednotu,“ poznamenal tehdy papež.
Ačkoliv Irenej horlivě odsuzoval hereze, kolem roku 190 n. l. napsal dopis papeži Viktorovi, v němž uctivě protestoval proti jeho záměru exkomunikovat skupinu církví v Malé Asii za to, že slaví Velikonoce podle židovského kalendáře.
Irenej psal pouze řecky, ale nejstarší dochované opisy jeho spisů jsou většinou latinské překlady nebo úryvky citované jinými autory rané církve, například Eusebiem. Přestože originály jeho děl se nedochovaly, dva jeho kompletní spisy známe z přesného latinského překladu: dílo Odhalení a odmítnutí předstíraného, avšak falešného poznání, známé spíše pod názvem Proti bludům, a dále spis Důkaz apoštolského kázání, v němž Irenej vykládá starozákonní proroctví, aby prokázal pravdivost evangelií.
Velká část Irenejova díla byla na čas zapomenuta, dokud ji Erasmus v roce 1526, krátce po začátku protestantské reformace, znovu nepřivedl do povědomí církve.
Irenej pravděpodobně zemřel kolem roku 202 n. l. Ačkoliv bývá někdy označován za mučedníka, existuje jen málo důkazů, že skutečně zemřel mučednickou smrtí. Římskokatolická církev slaví jeho svátek 28. června, východní pravoslavné církve pak 23. srpna.