Svatý Jakub, apoštol, ochránce a inspirátor poutníků

25. červenec je odnepaměti svátečním dnem apoštola Jakuba, syna Zebedeova. Dostává také přízvisko „Větší“ nebo „Starší“ pro odlišení od jiného apoštola téhož jména, Jakuba Alfeova. Patřil k původnímu sboru Dvanácti a byl prvním z nich, kdo pro Krista zemřel.

Jakub je více než dvacetkrát zmiňován v textech Písma; víme o něm, že byl rybářem spolu se svým bratrem Janem – snad v „rodinném podniku“ svého otce Zebedea. Oba patřili mezi první Ježíšovy učedníky, s Šimonem-Petrem a Ondřejem byli svědky „zázračného rybolovu“ (Lk 5). Mezi apoštoly měl určité výsadní postavení – se svým bratrem Janem a s Petrem byl jediným svědkem několika jedinečných událostí, jako bylo uzdravení Šimonovy tchyně (Mk 1,29nn.), vzkříšení Jairovy dcery (Mk 5,37nn.), proměnění na Hoře (Mt 17) a v neposlední řadě Ježíšova agónie v Getsemanech (Mk 14).

Byl – podobně jako jeho bratr Jan – prudké povahy; snad proto dostali tito dva bratři od Ježíše přezdívku Boanerges, „Synové hromu“ (Mk 3,17). Když Ježíš nebyl přijat v samařské vesnici, chtěli na ni Jakub a Jan svolat „oheň z nebe“, za což je ovšem Ježíš přísně pokáral (Lk 9,54). Kuriózní epizodou je pokus Jakubovy a Janovy matky Salome zajistit svým synům „protekční“ místa po Kristově „levici a pravici“ (Mt 20). Zajímavou interpretaci této události nabízí Zlatá legenda: místa „po levici a po pravici“ vykládá jako místa posledního odpočinku těchto apoštolů, totiž Efez na východě a Compostelu na západě Středomoří.

Galicijské město Compostela spojují s Jakubovým působením staré legendy. Podle nich se právě sem, „na konec země“ (srv. Sk 1,8), vydal hlásat evangelium po Kristově zmrtvýchvstání, resp. po Letnicích. Vrátil se však do Jeruzaléma, kde zemřel mučednickou smrtí. Héródés Agrippa jej nechal stít mečem před Velikonocemi, nejpozději roku 44 (Sk 12,2). Jakubovo tělo bylo dopraveno po moři zpět do Compostely, kde byl Jakub pohřben.

V 9. století byl Jakubův hrob znovu objeven a velice záhy se Santiago (tzn. „Svatý Jakub“) de Compostela stalo jedním z nejvýznamnějších poutních míst křesťanského světa, jímž zůstává dodnes. O svátku sv. Jakuba (25. července) se poutníci ozdobení typickým poutnickým symbolem, mušlí hřebenatkou, v compostelské katedrále počítají na desetitisíce. Oblečení svatojakubských poutníků na tzv. Camino de Santiago dalo dokonce jméno žaketu (z fr. Jacques – Jakub) a peleríně (lat. peregrinus – poutník).