Svatý Jakub Starší – první mučedník a patron poutníků

Pocházel z galilejské Betsaidy, byl synem rybáře Zebedea a Salome. Ježíš jej povolal mezi prvními, společně s jeho bratrem Janem, a zařadil ho mezi svou nejužší skupinu tří učedníků, kteří byli svědky klíčových událostí – vzkříšení Jairovy dcery, proměnění na hoře Tábor i Ježíšovy úzkosti v Getsemanské zahradě.

Jakub a Jan byli Ježíšem nazváni Boanerges – „synové hromu“ – pro svou horlivou, někdy až výbušnou povahu. Evangelia zachycují jejich snahu svolat oheň na samařskou vesnici, která odmítla Ježíše. Kristus je však pokáral. Jejich horlivost se ukázala i v ambiciózní žádosti, kterou za ně u Ježíše vznesla matka Salome: aby v Božím království zasedli po jeho pravici a levici.

Ježíš jim tehdy odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ (Mt 20,22). Nešlo o prestiž, ale o oběť – následovat Krista až do krajnosti. A Jakub tento „kalich“ skutečně pil.

Po Letnicích působil v jeruzalémské církevní obci, kde měl spolu s Petrem vůdčí roli. V letech 43–44 byl na příkaz krále Heroda Agripy I. uvězněn a popraven mečem. Stal se tak prvním z Dvanácti, který podstoupil mučednickou smrt.

Podle tradice vedla jeho víra k obrácení i jednoho z jeho žalobců, farizeje Josiáše, který Jakuba na cestě k popravě doprovázel. Dotkl se jej zázrak uzdravení nemocného a Jakubovo pokojné svědectví. Na popravišti vyznal víru v Krista a byl popraven spolu s ním.

Ačkoli o jeho působení ve Španělsku neexistují jednoznačné prameny, legenda tvrdí, že právě tam hlásal evangelium a že jeho ostatky byly po smrti přeneseny do Galicie. Jejich zázračné znovuobjevení v roce 813 vedlo ke vzniku poutního místa Santiago de Compostela, kde nad jeho hrobem vyrostla mohutná katedrála. Poutní cesta Camino de Santiago se tak stala jedním z nejvýznamnějších duchovních fenoménů Evropy.

V roce 1212 byly do pražské katedrály sv. Víta přeneseny tři části jeho ostatků, včetně jednoho zubu. 

Zdroj: Catholica