Svatý Jan Zlatoústý – kazatel, který se nebál mocných

Svatý Jan Zlatoústý patří k nejvýznamnějším kazatelům křesťanského starověku. Biskup a učitel církve, jehož liturgická památka připadá na 13. září, využíval svůj mimořádný řečnický talent k hlásání evangelia, obraně chudých i kritice přepychu a zneužívání moci. Jeho neústupnost mu nakonec přinesla vyhnanství, v němž roku 407 zemřel.

Jan se narodil kolem poloviny 4. století v Antiochii. Jeho otec brzy zemřel a o jeho výchovu se starala matka Anthusa. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání a jeho učitelem byl také slavný pohanský rétor Libanios. Právě v řečnictví Jan mimořádně vynikal.

Po přijetí křtu se rozhodl pro život zasvěcený Bohu. Několik let žil asketickým životem, věnoval se modlitbě a intenzivnímu studiu Písma. Když se kvůli podlomenému zdraví vrátil do Antiochie, přijal jáhenské a později kněžské svěcení.

„Zlatá ústa“

Právě v Antiochii se naplno projevil jeho mimořádný kazatelský talent. Dokázal vykládat Písmo srozumitelným a působivým způsobem, zároveň se však nebál otevřeně pojmenovávat problémy tehdejší společnosti. Později získal přízvisko Chrysostomos – „Zlatoústý“.

Jeho kázání nebyla pouze teologickými výklady. Opakovaně upozorňoval na propast mezi bohatými a chudými a připomínal, že víru nelze oddělit od konkrétní pomoci člověku v nouzi. Úcta ke Kristu přítomnému v Eucharistii musí být spojena s úctou ke Kristu přítomnému v chudých. Křesťany proto vybízel, aby nezanedbávali potřebné a nepovažovali nádheru chrámů za důležitější než pomoc hladovějícím a trpícím.

Patriarcha Konstantinopole

V roce 397 byl Jan povolán do Konstantinopole a stal se tamním patriarchou. Ani po příchodu do jednoho z nejvýznamnějších měst tehdejší říše svůj způsob života nezměnil. Žil skromně, zasazoval se o reformu duchovenstva a kritizoval okázalý život bohatých vrstev i poměry na císařském dvoře.

Jeho otevřenost mu získala řadu nepřátel. Dostával se do sporů s částí duchovenstva i s císařským dvorem a nakonec byl poslán do vyhnanství. Po krátkém návratu do Konstantinopole následovalo další vyhnanství, tentokrát definitivní.

Vyčerpaný a nemocný Jan zemřel 14. září 407 během nuceného přesunu do dalšího místa vyhnanství. Podle tradice patřila mezi jeho poslední slova věta: „Sláva Bohu za všechno.“

Učitel církve Východu i Západu

Jan Zlatoústý zanechal rozsáhlé dílo, zejména homilie, biblické komentáře a spisy věnované křesťanskému životu a kněžství. Jeho odkaz je dodnes živý v katolické i pravoslavné církvi.

Jeho jméno nese také liturgie svatého Jana Zlatoústého, která je dodnes nejčastěji slavenou eucharistickou liturgií byzantského obřadu. Jeho kázání zároveň připomínají, že víra se má projevovat nejen slovy, ale také konkrétní pomocí druhým, zvláště chudým a potřebným.