Svatý John Henry Newman, kardinál a učitel církve

9. října si připomínáme svatého John Henryho Newmana, anglického teologa, kardinála a výraznou osobnost duchovního života 19. století. Jeho cesta od anglikánského duchovního ke katolickému knězi byla spojena s vytrvalým hledáním pravdy, studiem a modlitbou. V listopadu 2025 jej papež Lev XIV. prohlásil učitelem církve.

John Henry Newman se narodil 21. února 1801 v Londýně jako nejstarší ze šesti dětí. Vyrůstal v anglikánské rodině a již během školních let projevoval mimořádné nadání. V dospívání prošel hlubokou náboženskou zkušeností, která zásadně ovlivnila jeho další život.

Studoval na Trinity College v Oxfordu a později působil na Oriel College. Stal se anglikánským duchovním a roku 1828 převzal duchovní správu univerzitního kostela Panny Marie v Oxfordu. Jeho kázání oslovovala studenty i další posluchače a získala mu pověst výrazného kazatele.

Hledání pravdy a vstup do katolické církve

Newman patřil k hlavním představitelům Oxfordského hnutí, které od roku 1833 usilovalo o obnovu anglikánské církve a zdůrazňovalo její návaznost na tradici prvních křesťanských staletí. Sám se intenzivně věnoval studiu církevních otců a dějin křesťanského učení.

Právě toto studium jej postupně přivedlo k přehodnocení dosavadních postojů ke katolické církvi. Jeho rozhodování provázela modlitba, vnitřní zápasy i vědomí, že změna zasáhne jeho osobní vztahy a dosavadní působení.

Do katolické církve byl přijat 9. října 1845 v Littlemore knězem Dominikem Barberim. Datum této události se později stalo dnem jeho liturgické památky. Katolické kněžské svěcení přijal v Římě 30. května 1847.

Kněz, vychovatel a teolog

Newman našel svůj duchovní domov ve společenství oratoriánů svatého Filipa Neriho. Po návratu do Anglie založil roku 1848 první oratorium v zemi. S Birminghamem pak spojil převážnou část svého dalšího života.

Významně se věnoval také vzdělávání. V letech 1854–1858 působil jako první rektor Katolické univerzity v Dublinu. Ve svých úvahách o univerzitním vzdělání zdůrazňoval široký rozhled, rozvoj úsudku a vztah mezi vírou a rozumem. Jeho teologické dílo se zabývalo mimo jiné vývojem křesťanského učení, svědomím a úlohou laiků v církvi. Upozorňoval na význam jejich víry a zkušenosti pro život celého církevního společenství.

K jeho nejznámějším knihám patří Apologia pro vita sua, kterou vydal roku 1864 jako odpověď na zpochybňování své osobní a náboženské opravdovosti. Popsal v ní cestu svého obrácení a důvody, které jej přivedly ke katolické víře.

Srdce promlouvá k srdci

Papež Lev XIII. jmenoval Newmana roku 1879 kardinálem. Za své heslo si zvolil Cor ad cor loquitur – „Srdce promlouvá k srdci“. Vyjadřuje osobní rozměr víry i jeho přesvědčení, že předávání evangelia se uskutečňuje také skrze důvěru, vztahy a svědectví života.

Zemřel 11. srpna 1890 v Birminghamu ve věku 89 let. Papež Benedikt XVI. jej blahořečil 19. září 2010 během návštěvy Velké Británie a papež František jej 13. října 2019 prohlásil za svatého. 1. listopadu 2025 prohlásil papež Lev XIV. Newmana učitelem církve a zároveň jej spolu se svatým Tomášem Akvinským ustanovil spolupatronem vzdělávacího poslání církve.