Svatý Mikuláš, člověk dobrého srdce

Na 6. prosínce připadá nezávazná památka sv. Mikuláše, biskupa, který patří k nejuctívanějším světcům vůbec. Ačkoliv je s jeho životem spojeno mnoho legend, spolehlivě víme, že šlo o muže skromného, laskavého a mimořádně štědrého. Dobré skutky konal tajně, podle evangelijní rady neupozorňovat na své dobrodiní, což je důvod, proč nám většina jeho činů zůstala neznámá.

Sv.  Mikuláš patří k nejuctívanějším světcům a symbolem jeho života je nezištná láska k bližním. Narodil se asi před rokem 270 v patarském přístavním městě na jihu Malé Asie. Pocházel z křesťanské rodiny, po níž zdědil značné jmění, které tajně rozdával chudým podle evangelijní rady nekonat dobro pro lidskou chválu. 

Nejznámější legendou je příběh o záchraně tří dcer, jimž potají poskytl věno, aby nebyly prodány do prostituce. Když byla jeho dobročinnost odhalena, odešel na pouť do Svaté země. Na cestě podle tradice utišil modlitbou bouři, a stal se tak patronem námořníků. Po návratu byl nečekaně zvolen biskupem v Myře, kde žil asketicky a stal se vzorem křesťanské lásky k Bohu i lidem.

Svatý Mikuláš je spojován s mnoha dalšími legendami – o záchraně námořníků, o osvobození tří nespravedlivě odsouzených vojáků, o pomoci rodinám v nouzi či o vzkříšení tří chlapců nebo studentů skrytých v sudu. 

Za pronásledování císaře Diokleciána byl vězněn, přesto povzbuzoval spoluvězně vírou a nadějí. Na svobodu se vrátil až za vlády Konstantina Velikého a znovu převzal biskupský úřad.

Zemřel 6. prosince v první polovině 4. století. Úcta k němu se šířila už od jeho smrti a později dosáhla celého křesťanského světa. Roku 1087 byly jeho ostatky přeneseny do Bari, kde byla vybudována bazilika sv. Mikuláše a kde světce dodnes uctívají poutníci. 

Nejčastěji je zobrazován jako biskup držící tři zlaté koule, připomínající věno darované třem dívkám. Svatý Mikuláš tak zůstává symbolem nezištné lásky, laskavosti a pomoci všem, kdo se ocitnou v nouzi.