6. června si připomínáme památku sv. Norberta z Xantenu, zakladatele premonstrátského řádu a jednoho z patronů českých zemí. Jeho životní příběh ukazuje, že Boží milost dokáže proměnit i člověka, který byl původně daleko od ideálu svatosti.
Norbert se narodil kolem roku 1080 v šlechtické rodině v německém Xantenu. Jako mladý muž vedl pohodlný život na císařském dvoře. Zlom nastal roku 1115, kdy ho během jízdy na koni zastihla prudká bouře. Úder blesku ho srazil k zemi a tato událost se stala impulsem k hlubokému obrácení. Norbert opustil dosavadní způsob života, přijal kněžské svěcení a vydal se na cestu kazatele a reformátora.
Ve francouzském údolí Prémontré založil roku 1120 společenství, z něhož vznikl premonstrátský řád. Jeho členové spojovali společný řeholní život s pastorační službou mezi lidmi. Norbert chtěl, aby se církev vracela k evangelní prostotě, modlitbě a službě. Řád se rychle rozšířil po celé Evropě.
V roce 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem v Magdeburku. I v této vysoké církevní funkci si zachoval jednoduchost a důraz na reformu duchovního života. Zemřel 6. června 1134 v Magdeburku. Jeho současníci ho považovali za svatého člověka. Roku 1582 byl kanonizován papežem Řehořem XIII.
Pro české země má svatý Norbert zvláštní význam. Když se Magdeburk v době reformace stal protestantským městem, hrozilo zničení jeho ostatků. Díky úsilí strahovského opata Kašpara z Questenberka byly roku 1627 přeneseny do Prahy. Od té doby spočívají ve Strahovském klášteře, který se stal významným centrem premonstrátského řádu. Norbert byl zařazen mezi patrony české země.
Svatý Norbert je patronem premonstrátů, Čech a bývá také vzýván jako pomocník při porodu. Jeho život připomíná, že cesta ke svatosti nezačíná dokonalostí, ale ochotou nechat se proměnit Bohem.
„Bůh někdy promlouvá tiše, jindy jako blesk. Důležité je naslouchat a mít odvahu změnit svůj život.“ Tak lze stručně vystihnout odkaz světce, jehož ostatky dodnes odpočívají na pražském Strahově.