Na 30. července připadá nezávazná památka svatého Petra Chryzologa, ravennského biskupa a učitele církve. Pro svou výmluvnost získal přízvisko Chryzologus – Zlatořečník. Ve svých kázáních dokázal hluboké pravdy víry předávat stručně, srozumitelně a jazykem blízkým obyčejným lidem.
Svatý Petr Chryzolog se narodil kolem roku 380 v Imole na severu dnešní Itálie. V rodném městě jej formoval tamní biskup Kornelius, který ho také vysvětil na jáhna. Později byl Petr povolán do čela církve v Ravenně, tehdejším sídle západořímského císařského dvora a jednom z nejvýznamnějších měst své doby.
Podle tradice se na jeho ustanovení ravennským biskupem podílel papež Sixtus III. Petr tuto službu nepřijal jako poctu, ale jako náročný úkol, k jehož plnění potřeboval také pomoc svěřených věřících. Při svém příchodu do Ravenny je proto prosil, aby mu pomáhali nést břímě biskupského úřadu poslušností Božím přikázáním a ochotou přijímat jeho pastýřská napomenutí.
Ve své službě se Petr zavázal hledat především Boží slávu a spásu duší. Záleželo mu na dobré formaci kněží a na tom, aby jejich život odpovídal poslání, které přijali. Proslul také věrností církevnímu učení a úctou k římskému biskupovi.
Svědectvím o jeho postoji je dopis konstantinopolskému mnichovi Eutychovi, jehož názory na Kristovu přirozenost vyvolaly vážné teologické spory. Petr jej vybízel, aby se podřídil autoritě církve a neodděloval otázky víry od společenství s papežem. „V zájmu míru a víry nemůžeme naslouchat řečem o víře bez souhlasu římského biskupa,“ napsal.
Největší věhlas však Petrovi přinesla jeho kazatelská činnost. Přízvisko Chryzologus, tedy Zlatořečník, vyjadřovalo nejen jeho mimořádnou výmluvnost, ale také schopnost podávat křesťanské učení jasným a přístupným způsobem. Řídil se zásadou, že k lidem je třeba mluvit jejich jazykem.
Z jeho písemného díla se dochovalo 183 kázání. Věnoval se v nich základním pravdám křesťanské víry, Kristovu vtělení, tajemství Eucharistie, obrácení, modlitbě, postu i skutkům milosrdenství. Jeho promluvy bývaly krátké, obsahově hutné a často využívaly výrazné obrazy, které si posluchači mohli snadno zapamatovat.
Člověku připomínal jeho jedinečnou důstojnost a Boží lásku: „Člověče, proč si myslíš, že jsi bezcenný, když jsi Bohu tak vzácný? Proč se znevažuješ, když si tě Bůh tolik váží? Proč hledáš, z čeho jsi stvořen, a ne to, k čemu jsi stvořen?“
Tato slova mohou oslovit také dnešního člověka, který pochybuje o vlastní hodnotě nebo ztrácí smysl a směr svého života. Petr obrací jeho pozornost k Bohu a k poslání, pro něž byl stvořen.
Na sklonku života se Petr vrátil do rodné Imoly, kde se u hrobu svatého Kassiána připravoval na smrt. Zemřel pravděpodobně kolem roku 450. Přesné datum jeho úmrtí není spolehlivě doloženo.
Pro hloubku jeho učení, věrnost církvi a mimořádné kazatelské schopnosti jej papež Benedikt XIII. v roce 1729 prohlásil učitelem církve.