Svatý Petr Damián byl vůdčí osobností při reformě církve před tisíci lety

V současné době, kdy jsou křesťanské zásady a hodnoty často oslabeny nebo relativizovány, stojí za to si připomenout velkého církevního učitele, svatého Petra Damiána, jehož liturgická památka připadá na 21. únor.

Petr Damián (1007-1072) žil nejprve jako mnich, později přijal biskupské svěcení a byl jmenován kardinálem.  Velmi významně přispěl k obnově církve v 11. století, jejímž vrcholem byla gregoriánská reforma. Byl mužem hluboké modlitby a rozjímání. Reformátorský náboj, který ho charakterizoval po celý život, pramenil z autentického vnitřního života a z vytrvalého kontaktu s Bohem a s vlastním nitrem.

Tento světec si byl dobře vědom toho, že k následování Krista je třeba rozvíjet a posilovat duši a zejména mysl. Takto to sám vyjádřil: "Ať naděje vzbudí vaši radost, ať láska roznítí váš zápal. Tím se vaše mysl naplní a bude schopna zapomenout na vnější utrpení a dosáhne dobra, o němž rozjímá."

Světec se narodil v roce 1007 v italské Ravenně. Záhy mu však zemřeli oba rodiče. Měl sice několik starších sourozenců, ale ti se o něho zpočátku příliš nestarali. Nakonec se ho ujala jeho sestra Rosalinda a bratr Damián, který se mezitím stal knězem. S jeho podporou pak mohl vystudovat i on. Z vděčnosti za otcovskou lásku tohoto staršího bratra říkal si pak Petr po celý život Petr Damiani, což česky znamená „Petr Damiánův".

Po dokončení studií působil Damiani v Ravenně jako magistr svobodných umění a měl mnoho žáků. Netěšil se však slávou ani bohatstvím a posléze dospěl k názoru, že štěstí nespočívá v majetku, ani v učenosti, ani ve světských rozkoších. Přemýšlel nad spásou své duše a o věčnosti. Postupně navykl tuhé kázni, nosil pod oděvem žíněný pás, přísně se postil a odpíral si spánek.

Nakonec odešel do společenství poustevníků (kamaldulů) ve Fonte Avellana v regionu Marche (1035). V roce 1043 se tam stal převorem a velmi přispěl k prohloubení řeholního života. Pod jeho vedením toto středisko kamaldulů značně vzrostlo a založilo několik poboček ve střední Itálii. Pro tyto kláštery napsal Petr řadu příruček o mnišském a poustevnickém životě.

Neleželo mu však na srdci jen dobro řeholníků, ale dobro celé církve. V roce 1057 byl Petr Damián jmenován kardinálem a stal se biskupem v Ostii, přičemž se zřekl toho, co ho nejvíce těšilo: života v tichu a samotě. Jeho dobré jméno se stalo známým a značně rozšířil kontakty, které již měl s římskou kurií, a dokonce i s papežem. Napsal řadu dopisů, v nichž kritizoval kupování duchovních statků, jako by to byly statky hmotné, což se týkalo církevních obřadů, vykonávání svátostí a obchodu s relikviemi. Napsal takzvanou Knihu o Gomoře, kde ostře vystupoval proti nečistým zvykům své doby. "Není možné obnovit kázeň, jakmile se dostane do úpadku. Pokud nedbalostí dopustíme, že se pravidla přestanou dodržovat, budoucí generace se nebudou moci vrátit k jejich hodnotám. Vyvarujme se takového selhávání a věrně předávejme svým nástupcům odkaz našich předků," napsal světec obávajíc se odpovědnosti vůči budoucím generacím křesťanů.

Zemřel 22. února 1072  a rychle po jeho smrti ho mnozí začali uctívat jako světce. I když se nikdy nekonal oficiální proces jeho svatořečení, papež Lev XII. v roce 1828 úctu k němu schválil, rozšířil ji na celou církev a navíc ho prohlásil učitelem církve. Liturgická památka připadala původně na 23. únor, papež Pavel VI. ji přeložil na 21. únor.  Jeho hrob se v současné době nachází v katedrále sv. Petra apoštola ve Faenze. Dante Alighieri, autor Božské komedie, nechává sv. Petra Damianiho promluvit v Božské komedii, a to v XXI. zpěvu Ráje. 

Zdroj: CNA