Svatý Prokop, poustevník a opat

Svatý Prokop, patron Čech a zakladatel slavného sázavského kláštera, je výraznou postavou naší národní a duchovní historie. Narodil se na přelomu 10. století na zemanské tvrzi v Chotouni mezi Českým Brodem a Kouřimí. Přesné datum jeho narození neznáme, ale podle historiků to mohlo být kolem roku 985.

Prokop dostal dobré vzdělání – ovládl staroslověnštinu a seznámil se s liturgií v jejím jazyce, patrně i díky pobytu v některém z uherských slovanských klášterů. Přijal kněžské svěcení, ač byl ženatý – v té době nebyl celibát všeobecně závazný. Měl syna Jimrama.

Později vstoupil k benediktinům, pravděpodobně v Břevnově. Po vyvraždění Slavníkovců odešel do ústraní – nejprve do jeskyně v Dalejích a kolem roku 1009 do lesů nad Sázavou. Tam žil jako poustevník, podle hesla řádu: Ora et labora – Modli se a pracuj. Kácel stromy, obdělával půdu, postavil kapli a s dalšími následovníky založil osadu, která se později stala sázavským klášterem. Ten se stal nejen duchovním centrem, ale i významným místem křesťanské kultury a staroslověnské liturgie.

O Prokopovi se vypráví, že „pohrdl marností světa, zřekl se domu, manželky, polností, příbuzných a přátel, dokonce i sebe samého“. Jeho obětavost a duchovní hloubka přitahovala mnoho lidí – mezi nimi i knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava. Právě jejich podporou vznikl slavný sázavský klášter a Prokop se stal jeho prvním opatem.

Když se blížila jeho smrt, Prokop prorocky oznámil nemocnému hostu v klášteře, že si po jeho smrti může vzít jeho plášť – ten se pak po oblečení světcova oděvu zcela uzdravil.

Prokop byl svatořečen v roce 1204 papežem Inocencem III. v Římě. Přestože zemřel 25. března (a jeho jméno je v tento den uvedeno v římském martyrologiu), jeho památku slavíme v Česku 4. července – neboť 25. březen připadá na slavnost Zvěstování Páně a často i do postní doby.

Prokop je znám také z legend, které vyprávějí o jeho vítězství nad ďáblem. Nejznámější z nich ho zobrazuje, jak orá pole pluhem, do kterého je zapřažen čert, zatímco Prokop v jedné ruce drží kříž. Ať to bylo, jak bylo, pravý význam je jasný – Prokopovo vítězství nad silami zla je výrazem moci Kristovy, která skrze svaté působí i dnes.

Zdroj: Catholica