12. října si připomínáme svatého Radima, řeholním jménem Gaudencia, bratra svatého Vojtěcha a jeho průvodce na cestách. Po Vojtěchově mučednické smrti pokračoval v misijním díle a stal se prvním arcibiskupem v polském Hnězdně. Jeho život byl úzce spojen s počátky křesťanství ve střední Evropě.
Radim se narodil pravděpodobně kolem roku 970 jako syn knížete Slavníka a nevlastní bratr svatého Vojtěcha. Pocházel tak z významného rodu Slavníkovců, jehož sídlem byla Libice nad Cidlinou. O jeho dětství a mládí se dochovalo jen málo zpráv.
Jeho životní cesta byla úzce spojena s Vojtěchem. Když pražský biskup kvůli sporům s domácím prostředím podruhé opustil Čechy, doprovázel ho také Radim. Společně pobývali v benediktinském klášteře svatých Bonifáce a Alexia na římském Aventinu. Radim zde přijal řeholní jméno Gaudentius.
Radim svého bratra doprovázel také při jeho misijní cestě k pohanským Prusům. Vojtěch zde 23. dubna 997 zahynul mučednickou smrtí. Radim byl spolu s dalším Vojtěchovým průvodcem zajat, později však získal svobodu a mohl podat svědectví o posledních chvílích svého bratra.
Vojtěchova smrt měla velký ohlas a úcta k němu se rychle rozšířila. Radim se stal jedním z těch, kteří uchovávali jeho památku a pokračovali v jeho odkazu.
Významným mezníkem se stal rok 1000, kdy se v Hnězdně setkal císař Ota III. s polským knížetem Boleslavem Chrabrým. V souvislosti s vytvořením samostatné polské církevní organizace vzniklo hnězdenské arcibiskupství a Radim-Gaudentius se stal jeho prvním arcibiskupem.
Nová metropole byla spojena s místem, kde byly uloženy ostatky svatého Vojtěcha. Pod hnězdenské arcibiskupství náležela nově založená biskupství v Krakově, Vratislavi a Kolobřehu. Jeho vznik měl zásadní význam pro další rozvoj církevního života v Polsku.
O Radimově dalším působení se zachovalo jen málo zpráv. Jako hnězdenský arcibiskup se podílel na upevňování mladé církevní organizace a na šíření křesťanství ve střední Evropě.
Přesné datum ani místo Radimovy smrti nejsou jisté. Tradice jej spojuje s Hnězdnem, kde také působil jako arcibiskup. Jeho památka se v českém liturgickém kalendáři připomíná 12. října.
Život svatého Radima zůstal ve stínu jeho známějšího bratra, přesto byl významným svědkem událostí, které formovaly křesťanskou podobu střední Evropy. Věrnost Vojtěchovi, řeholní život a pozdější služba v čele hnězdenské církve jej spojují s českými i polskými křesťanskými dějinami.