Svatý Tomáš, apoštol pochybností

Svatý Tomáš, jehož liturgickou památku si připomínáme 3. července, zaujímá mezi apoštoly Ježíše Krista zvláštní místo. Jeho jméno je dnes synonymem pro pochybnost – „nevěřící Tomáš“ – ale Janovo evangelium i pozdější tradice nám ukazují mnohem pestřejší a hlubší obraz tohoto muže.

O Tomášově původu se nám dochovalo více legend než ověřitelných historických údajů. V době svého povolání k Ježíši žil v Galileji, patrně se živil rybolovem. Podle jedné z tradic byl stavitelem a zedníkem, a tak se zednický úhelník stal i jeho ikonografickým atributem. Zmínku o jeho stavitelských dovednostech nacházíme například v legendě o evangelizaci u indického krále Gundaphora.

Janovo evangelium nám přibližuje Tomáše na třech význačných místech. První z nich ukazuje jeho odvahu: když Ježíš navrhl jít do Judska za zesnulým Lazarem, učedníci jej odrazovali, protože hrozilo nebezpečí. Tomáš ale řekl: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ (Jan 11,16). Nebyl tedy jen skeptik, ale muž připravený riskovat život pro svého Pána.

Druhé setkání s Tomášem najdeme při Ježíšově řeči na rozloučenou: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (Jan 14,5) Tomášova otázka, vycházející z upřímného nepochopení, je příležitostí pro Ježíšovo slavné prohlášení: „Já jsem cesta, pravda i život.“ Apoštol zde reprezentuje člověka, který potřebuje věci chápat jasně, klade otázky a neuspokojí se s nejasným výkladem. Právě jeho touha po jistotě nám může být blízká.

Třetí a nejslavnější epizoda se odehrává po Kristově zmrtvýchvstání. Tomáš nebyl přítomen prvnímu zjevení Pána a odmítl věřit, dokud neuvidí jeho rány. Když se pak Ježíš osmého dne zjevil i jemu, Tomáš reaguje vyznáním: „Můj Pán a můj Bůh!“ (Jan 20,28). Jeho slova jsou největším vyznáním víry v celém Janově evangeliu. Pochybnost se zde stává cestou k hluboké víře – ne slepé, ale víře podložené setkáním.

Po Letnicích Tomáš působil nejprve v Palestině, poté podle tradice odešel evangelizovat do Habeše, Persie, Baktrie a nakonec až do Indie. Tamní křesťané, tzv. malabarští, jej dodnes uctívají jako svého zakladatele. Zemřel patrně mučednickou smrtí poblíž dnešního Madrasu, na místě zvaném Majlapur, kde byla v roce 1547 postavena katedrála nad jeho hrobem.

Ostatky svatého Tomáše byly v roce 394 přeneseny do Edessy v Sýrii, později se údajně dostaly i na řecký ostrov Chios a do italské Ortony. Jeho liturgická památka byla několikrát měněna a v roce 1969 byla přesunuta na 3. července.

Zdroj: Catholica