Svatý Vavřinec, jáhen a mučedník, přítel chudých

10. srpen je dnem mučednické smrti sv. Vavřince, jednoho z nejctěnějších světců města Říma. Svůj život pro Krista položil za pronásledování roku 258, popraven byl zvláště krutým způsobem. K jeho proslulosti přispělo i to, že ve své době měl na starosti péči o římské chudé a potřebné.

Vavřinec pocházel z provincie Hispania (v dnešním Španělsku), z města Osca (Huesca) s jednou z nejstarších křesťanských komunit na Pyrenejském poloostrově. Již jako mladý muž se však dostal do Říma, kde působil jako jáhen. Papež Sixtus II. jej jmenoval představeným římského jáhenského sboru a svěřil mu péči o nejchudší obyvatele Města, kterých měl Řím dost a dost.

Sv. Vavřinec tedy spravoval fondy, z nichž se poskytovala potřebným finanční i jiná podpora. Krom toho měl ale na starosti péči i o jiné hmotné záležitosti – liturgické předměty, posvátné nádoby apod. Proto když byl 7. srpna 258 zatčen spolu s papežem Sixtem II. a ostatními jáhny, nebyl na rozdíl od nich popraven bezprostředně, nýbrž mu římský prefekt nařídil vydat veškerý hmotný majetek církve.

Jak uvádí nejstarší tradice, sv. Vavřinec si vyžádal několikadenní lhůtu na jeho shromáždění, což mu prefekt – v představě pohádkového bohatství církve – povolil. Vavřinec však veškerý majetek zpeněžil, rozdal chudým a přivedl je před prefekta se slovy: „Toto je skutečný poklad církve.“

To, že chudí a potřební sv. Vavřince následovali před soud, není rozhodně nic samozřejmého. Vystavovali se tak přímému riziku persekuce, věznění, či dokonce smrti. Je zřejmé, že si Vavřinec „nekoupil“ anonymní dav, nýbrž shromáždil lidi, kteří mu důvěřovali a znali ho jako člověka, kterému na chudých a potřebných skutečně záleží.

Prefekt se však rozzuřil pro Vavřincovo „pohrdání soudem“ a nechal jej popravit obzvlášť krutým způsobem – pomalým upálením na kovové mříži, jakémsi „roštu“. Legendy uvádějí, že ani v tomto utrpení neopouštěl sv. Vavřince smysl pro humor – svým popravčím prý po chvíli poradil: „Z této strany už jsem opečený dost; obraťte si mě, abych se vám nepřipekl.“ A jeho poslední slova prý zněla: „Už jsem opečený dost; můžete jíst.“

Příběh Vavřincovy mučednické smrti zní fantasticky, je však doložen odnepaměti v římské ústní tradici, kterou zachytil sto let poté sv. Ambrož, milánský biskup. V jeho době už stálo v Říme na třicet kostelů zasvěcených sv. Vavřinci. Nejvýznamnější z nich je dosud zachovaná bazilika „sv. Vavřince za hradbami“ na místě světcova posledního odpočinku, dnešního římského hřbitova Campo Verano. Tato bazilika patří mezi sedm hlavních římských chrámů.