Svatý Vavřinec, patron jáhnů, archivářů a pokladníků

10. srpna slaví církev svatého Vavřince Římského, mučedníka, patrona jáhnů, zvěčněného díky způsobu, jakým bylo jeho mučednictví - jedno z nejstarších doložených - vykonáno: zaživa byl položen na žhavý rošt. Kromě toho, že je patronem archivářů, je svatý Vavřinec také patronem pokladníků, kterým je díky své diakonské službě. V 5. století byli jáhni pověřeni úkolem evidovat a pečovat o majetek římské církve a také spravovat prostředky na pomoc chudým.

Augustin (354-430) vyzdvihl jeho působení jako jáhna v jednom ze svých kázání: "Římská církev nás dnes zve k oslavě triumfu svatého Vavřince, který překonal hrozby a svody světa, a tak zvítězil nad ďábelským pronásledováním. On, jak vám již bylo nejednou vysvětleno, byl jáhnem této církve. V ní podával posvátnou krev Kristovu, v ní také prolil svou vlastní krev pro Kristovo jméno". Těmito slovy dává svatý Augustin svatého Vavřince za příklad naprosté oddanosti Pánu, a to až do té míry, že ho napodobuje vydáním vlastní krve.

Papež byl zadržen při slavení eucharistie na jednom z hřbitovů ve Věčném městě, což císař pod hrozbou smrti výslovně zakázal. Císař Valerián (253-260) zahájil jedno z nejrozporuplnějších pronásledování. Měl obavy o financování římských tažení a napadlo ho, že zboží a majetek křesťanů by měl pokrýt hrozící deficit. Prvním opatřením, které přijal, byla konfiskace jejich hřbitovů. Krátce nato senát podpořil Valeriána dalším souborem opatření: měly být zakázány všechny veřejné křesťanské manifestace a církevní autority měly být bezohledně popraveny.

Tradice vypráví, že svatý Vavřinec, když viděl, že se Sixtus II. chystá být zabit, mu řekl: "Otče můj, odcházíš, aniž bys s sebou vzal svého jáhna?" A Svatý otec odpověděl: "Synu můj, za několik dní mě budeš následovat." Vavřinec se na to zeptal: "Co se děje?" Svatý otec mu odpověděl: "Co se děje?

Vavřinec pak s ohledem na to, že brzy umíral, shromáždil všechny církevní statky, které měl v té době k dispozici - jako jáhen měl tuto pravomoc -, začal je prodávat a peníze rozdělovat potřebným. Císařská autorita, která měla město na starosti, dobře věděla, že Vavřinec je správcem církevního zboží, a poslala pro něj. Jakmile se Vavřinec ocitl v jeho přítomnosti, prefekt požadoval, aby mu předal svěřené bohatství na zaplacení dalšího císařova vojenského tažení. Světec ho požádal o tři dny, aby tak učinil, s čímž prefekt souhlasil. Tím chtěl Vavřinec získat dostatek času, aby se všeho zbavil.

Mladý jáhen mezitím svolal římské chudé: mrzáky, žebráky, sirotky, vdovy, vdovce, starce, zmrzačené, slepé a malomocné - kterým obvykle pomáhal almužnou - a shromáždil jich značné množství. Jakmile je shromáždil, předstoupil s nimi před úřady a řekl: "Toto jsou nejcennější poklady Kristovy církve".

Zdroj: Aciprensa