Svatý Vít, jeden z nejstarších zemských patronů

S 15. červnem je spojena památka sv. Víta, mučedníka 4. křesťanského století. Jeho ostatky jsou uchovávány v hlavním pražském chrámě již od časů sv. Václava. Vít se tak stal jedním z prvních zemských patronů.

O svatém Vítu není dostatek historických životopisných údajů, úcta k tomuto světci je však dosvědčena od nejstarších časů. Z jeho života můžeme rekonstruovat alespoň tato fakta:

Vít pocházel pravděpodobně ze Sicílie, kde se narodil koncem 3. křesťanského století. Většinu svého krátkého života strávil na jihu Apeninského poloostrova v tehdejší Lucanii (dnešní Basilicata). Jako malý chlapec ztratil maminku, vychovávala jej chůva Crescenctia, k níž se později připojil domácí učitel Modestus. Oba byli křesťané, zakrátko jejich víru přijal i dospívající mládenec Vít.

Za Diokleciánova pronásledování byli Crescentia a Modestus uvězněni a spolu s nimi i jejich svěřenec Vít. podle legendárních zpráv se jej touto cestou pokoušel přivést k rozumu jeho pohanský otec, ovšem bezvýsledně. Vít tedy zemřel mučednickou smrtí, nejspíše roku 303

Úcta k němu se rozšířila po celém křesťanském světě, byl zařazen mezi tzv. Čtrnáct svatých pomocníků (zvláště ctěných přímluvců), řada evropských kostelů uchovávala alespoň zlomek jeho ostatků. Z nich získal část ramene i náš sv. Václav, který se proto rozhodl postavit kostel sv. Vítu zasvěcený. Vít se takto stal velmi záhy jedním z českých zemských patronů.

Když se svým plánem sv. Václav seznámil řezenského biskupa, pod jehož pravomoc tehdy Čechy spadaly, byl biskup nadšen a vzkázal Václavovi: "U Boha je již tvůj chrám hotov a vyniká krásou." Na Pražském hradě tedy začala růst rotunda sv. Víta, při jejíž stavbě Václav pracoval vlastníma rukama. Jejího vysvěcení se však již nedožil, nicméně jeho ostatky zde později byly uloženy. K nim pak přibyly i kosti sv. Vojtěcha, zasvěcení kostela, resp. katedrály, bylo proto rozšířeno o tyto dva české světce. Se jménem sv. Víta je ovšem pražská katedrála spojována nejvíce.