Svatý Wolfgang, spoluzakladatel pražské diecéze

31. října si církev připomíná sv. Wolfganga, biskupa v bavorském Řezně v letech 972–994. Řezenská diecéze vykonávala správu i nad církví v Čechách, bylo tedy třeba jeho souhlasu se založením biskupství v Praze. Navzdory odporu svých rádců a diecézního duchovenstva souhlas s vydělením velkého území ze své diecéze rád a bez okolků dal, čímž umožnil vznik prvního biskupství v Čechách.

Wolfgang se narodil roku 924 ve Švábsku na jihu dnešního Německa. Získal vynikající vzdělání v klášterní škole v Reichenau na Bodamském jezeře a roku 956 se stal představeným katedrální školy v Trevíru, byť nebyl knězem. Po devíti letech vstoupil do nedávno založeného benediktinského kláštera v Einsiedeln a byl zde tři roky nato vysvěcen na kněze.

Tou dobou se ve Velké dunajské nížině začaly usazovat maďarské kmeny, které zvolna přecházely od kočovného k usedlému životu. Wolfgang se rozhodl vypravit k nim jako misionář, jeho působení však netrvalo dlouho. Zůstal mu však zájem o mladé, rodící se národy a státy ve středoevropském prostoru.

Roku 972 byl jmenován biskupem řezenské diecéze, která tehdy (po rozpadu Velké Moravy) zahrnovala i území českého knížectví. Na nesouhlas Wolfgangova předchůdce dosud narážely snahy českých knížat o zřízení samostatného biskupství v Praze. Wolfgang však měl na zřeteli především dobro mladé české církve, nikoli finanční prospěch svých držav. Díky jeho ochotnému souhlasu proto mohlo být již roku 973 založeno pražské biskupství vyčleněním z řezenské diecéze.

Svou diecézi ovšem sv. Wolfgang nezanedbával, pečoval o upevnění kázně a duchovního růstu svých duchovních a podporoval řeholní život, zvláště pak v řezenském opatství sv. Jimrama. Navštěvoval místa, která spadala do jeho správy, zakládal nová sídla i kostely a kláštery; jeho jméno proto nese např. St. Wolfgang im Salzkammergut v Horních Rakousích na břehu Wolfgangsee – „Wolfgangova jezera. Legenda praví, že právě zde založil kostel a klášter na místě, kam dopadla sekera, již hodil z vysoké skály.

Při jedné takové cestě zemřel roku 994 v hornorakouském Puppingu, který nese dosud v městském znaku Wolfgangovy atributy – sekeru a biskupskou mitru. Wolfgangovo tělo bylo dopraveno zpět do Řezna a našlo poslední odpočinek u Sv. Jimrama. K devítistému výročí své existence (tj. roku 1873) obdrželo pražské arcibiskupství ostatky sv. Wolfganga na znamení historického spojení prostřednictvím tohoto světce.